Angelika, 1. díl : Markýza andělů

Dětství a mládí Angeliky de Sancé

Začátek příběhu se odehrává okolo roku 1646 na venkovském zámku Monteloupu, který obývá rodina zchudlého šlechtice barona de Sancé. Baron věnoval veškerý čas péči o hospodářství. Chodil oblečený téměř jako poddaní a vanul z něho pach hnoje a koní. Snil o tom, že vyšlechtí stádo mul, které jsou odolnější než koně a silnější než osli. Miloval své děti a byl na ně hrdý, zvláště na Angeliku, půvabnou plavovlasou dívenku, které bylo právě osm let. Dětství Angeliky de Sancé provázely vidiny lidojedů, strašidel a lupičů. S velkým zaujetím naslouchala vyprávění chůvy Fantiny o zloduchovi Gillu de Retzovi, který před dvěma sty lety zabíjel a pojídal nevinné děti. Po vzoru své přítelkyně, staré čarodějnice Meluzíny z Nieulského lesa, sbírala nejrůznější květy, listy a kořeny, které poté sušila a rozdělovala do pytlíků v tajné skrýši, o níž věděl jen starý sluha Vilém.

V létě roku 1648 se Angelika chystala se svým kamarádem Nicolasem na lov raků. Když došli až k potoku v Nieulském lese, uslyšeli z dálky křik. Sesbírali rybářské náčiní a vraceli se ke kraji lesa, kde strnuli zděšením: osadu, v níž bydlela Nicolasova rodina, zapálili lupiči, kteří z ní ukradli všechno, co mělo nějakou cenu: jídlo, nádobí, ručníky, dobytek. Většina obyvatel osady útok přežila, zabit byl pouze Nicolasův otec a jeden stařík, který sáhl po zbrani. Ženy a dívky byly surově znásilněny, dvě z nich dostaly po hrůzném zážitku horečku a zemřely. Angelika odvedla vyděšené lidi tajnou stezkou do zámku, kde našli před lupiči dočasnou ochranu.

Na podzim přijel na zámek výběrčí daní, který žádal o zaplacení 875 liber. Vyhrožoval, že pokud Armand de Sancé daně nezaplatí, bude zámek prodán i s veškerým zařízením ve prospěch královské pokladny. Peníze, co Armand dlužil, byly většinou dluhy nájemců statků. Až doteď je za ně platil, protože sedláci byli mnohem chudší než on. Nyní ale rodina de Sancé neměla čím zaplatit. Armand se rozhodl napsat králi žádost o prominutí každoročních daní a požádat ho o půjčku tisíce liber. Několik týdnů poté, co zámek navštívil výběrčí daní, se ve dveřích domu objevili dva mladí studenti. Byli to Josselin a Raymond, Angeličini bratři, které augustiniáni vyhodili ze školy proto, že více než dva roky nezaplatili školné. Druhý den ráno dostal baron vzkaz, že má navštívit bohatého notáře Molinese, správce majetku rodiny Plessisů. Molines dostal nápad, jak zbavit barona starostí o zaopatření své početné rodiny a dohodl se s ním na zahájení chovu mul a znovuotevření starého stříbrného dolu.

V červnu následujícího roku se v Poitou slavila velká svatba. Místní zámožný statkář Saulier vdával svou dceru. Hostiny se pochopitelně zúčastnila i celá rodina de Sancé. Angelika nadšeně poletovala kolem a strhávala na sebe obdivné pohledy místních sedláků. Když odbyla půlnoc, byl čas odebrat se domů. Angelika však měla jiné plány, umínila si, že za svítání ochutná vínovou polévku, která se podává novomanželům a odběhla stranou. Vylezla na půdu, lehla si do sena a na chvíli si zdřímla. Když se probudila, ucítila na těle doteky svého kamaráda Valentina, který se ji snažil poněkud nemotorně znásilnit. Angelice se podařilo utéct. Připletla se k průvodu, který směřoval s vínovou polévkou k novomanželům a znechuceně pozorovala to bláznivé divadlo. Nebýt Nicolase, sedláci by ji nejspíše ušlapali. Nejistou chůzí a s roztrhanými šaty se vydala po pěšině domů. Armand de Sancé si s hrůzou uvědomil, že musí najít způsob, jak co nejdříve poslat Angeliku do kláštera.

Jednoho dne se Angelika vydala hledat čarodějnici Meluzínu. Přiblížila se k okraji srázu, na jehož svahu byl vchod do Meluzíniny jeskyně a začala pomalu slézat dolů. Čarodějnice ji pozvala do svého příbytku, kde právě ošetřovala jakéhosi chudáka. Muž ležel zcela nehybně, jeho hluboký spánek zřejmě způsobil odvar z bylin, který mu čarodějnice dala vypít. Požádala Angeliku, aby se u ní zastavila následující den a pomohla jí s další léčbou. Když se Angelika druhý den vrátila, položila ruce na hlavu nemocného, aby utišila jeho bolesti. Meluzína mezitím vyměnila obvazy a namazala nemocnému poraněnou tvář. Muž se po několika dnech uzdravil a odešel. Angelika pomohla čarodějnici zahnat smrt. Od té doby ji navštěvovala častěji. Snažila se naučit a zapamatovat si všechno o nesčetných pokladech, které lze nalézt ve stromech, travinách i křovinách. Naučila se znát byliny, které pomáhají při porodu, a také ty, které chrání před otěhotněním.

Jednoho zimního večera přijel na zámek jakýsi cizinec a hledal zde úkryt před nepřízní počasí. Představil se jako pastor Rochefort a pak se rozpovídal o svých cestách po dalekých zemích. Josselina vyprávění natolik zaujalo, že se rozhodl odplout do Ameriky. Když se přišel s Angelikou rozloučit, domlouval jí, aby opustila monteloupský zámek dříve, než se stane majetkem některého z obtloustlých zemanů v sousedství. Angeliku bratrův odchod těžce zasáhl. Začátkem léta se rozhodla opustit s partou malých sedláků kraj a vydat se do Ameriky. V potemnělé krajině se však děti nedokázaly zorientovat a ztratily se. Zmateně doběhly k nieulskému klášteru, kde jim bratr Anselm dovolil přenocovat a slíbil jim, že je druhý den ráno odveze domů. Angelika však nemohla dlouho usnout a tak se vydala na průzkum kláštera. V kuchyni uviděla asi deset mnichů, kterak laškují s komornými. Když muži spatřili krásnou dívenku, přizvali ji ke své společnosti a nabídli ji pohár likéru. Jeden z mnichů ji začal osahávat, ale bratr Jan zasáhl včas a odvedl dívku do kapličky, kde klidně usnula.

Nazítří odpoledne zapřáhl bratr Anselm vůz a vydal se s dětmi na cestu k Monteloupu. Angelika na sebe nebyla příliš pyšná. Věděla, že děti čeká doma výprask. Anselm popohnal koně a rozhodl se pro kratší, ale o to nebezpečnější cestu, vedoucí protestantskou vesnicí. Hugenoti začali za vydatného láteření házet po dětech kameny. Kdyby včas nezasáhl místní pastor, který rozvášněné hugenoty uklidnil, mohlo dojít k nejhoršímu. Zbité a zablácené děti nasedly opět do vozu a za svítání dorazily do Monteloupu. Lidé jim oznámili, že sedláci prohledávali celý den les, ale našli jen čarodějnici Meluzínu. Obvinili ji, že jim unesla děti a bez okolků ji oběsili. Rozzlobený baron de Sancé oznámil dceři, že na podzim odjede s Hortenzií a Madelon do kláštera Uršulinek. Doprovodí je bratři Raymond a Gontran, kteří budou pokračovat ve studiu u jezuitů v Poitiers.

Skříňka s jedem

Jednoho zářijového rána 1650, několik dní před odjezdem dětí do kláštera, dorazil na své pozemky baronův bratranec markýz du Plessis de Belliére, který zde očekával prince de Condé s veškerým jeho dvorem, a vyžádal si Angeliku jako dvorní dámu pro svou manželku. Když přijel baron de Sancé s dcerou na zámek, okamžitě se stali terčem posměchu přítomných šlechticů. Otec si šel promluvit s markýzem du Plessis o svých obchodech s mulami a ponechal Angeliku ve společnosti snobských dvořanů a Filipa, kteří si ji dobírali pro její tmavé prosté šaty. Angelika znechuceně opustila salon a vydala se hledat otce. Našla ho v malém salonku právě ve chvíli, kdy se markýz odmítal přimluvit u hlavního správce financí, aby snížil baronu de Sancé daně z obchodu s mulami.

Angelika vyběhla plná lítosti do parku, zamyšleně obešla zámek a vyšplhala se na římsu v prvním patře. Okno do pokoje prince de Condé bylo otevřené a Angelika nahlédla dovnitř. Naskytl se jí vzrušující pohled na knížete milujícího se s vévodkyní de Beaufort. Krátce poté, co se milenci od sebe odloučili, oznámil sluha příchod italského mnicha, který naléhavě žádal o audienci u prince. Byl to mnich Exili, největší evropský znalec jedů. Otevřel vyřezávanou krabičku, ukázal princi skleněnou ampulku plnou římského vitriolu a poučil svého pána o účincích tohoto prudkého jedu. Princ de Condé uložil do krabičky listiny s podpisy ostatních spiklenců a svěřil se vévodkyni o svém úmyslu otrávit krále a jeho bratra. Angelika nevěřila vlastním uším. Když spiklenci opustili pokoj, potichoučku vylezla ze svého úkrytu a rozhodla se skříňku s jedem ukrýt do střílny v rohové vížce.

Angelika se vrátila do haly a marně hledala svého otce. Markýz du Plessis znechuceně vyprávěl dvořanům o svém rozhovoru s baronem de Sancé a ohrnoval nos nad jeho úmyslem začít obchodovat s mulami. Angelika zbledla zlostí a odsekla, že jsou možná chudáci, ale nepokoušejí se otrávit krále jako někteří z přítomných hostů. V sále se rozhostilo ticho. Princ de Condé vyzval dívku, aby s ním šla do vedlejší místnosti. Angelika dostala strach a rozhodla se, že udělá ze sebe hloupou husičku. Zalhala princi, že se o jedu dozvěděla od jednoho pážete, které poslouchalo za dveřmi princova pokoje a že záležitost s otravou krále si pak vymyslela sama, protože se zlobila na markýze za jeho posměšná slova vůči otci. Princ se s tímto vysvětlením spokojil a slíbil Angelice, že prostuduje případ barona de Sancé a podívá se, zda pro něj nemůže něco udělat. Angelika na oplátku slíbila, že o jedu už nebude více mluvit.

Pobyt v klášteře

Na podzim 1650 odjely Angelika, Hortenzie a Madelon do kláštera v Poitiers, kde se měly naučit především správnému chování ve vysoké společnosti. Učily se tančit, hrát na loutnu, udržovat konverzaci na dané téma, pohrávat si s vějířem, líčit se i pečovat o dům. Pracovaly v kuchyni nebo v prádelně, myly podlahu. Získaly základní vzdělání v zeměpisu, dějepisu, počtech, teologii i latině. Následující léto postihl město mor a Madelon zemřela. Po smrti své sestry začala být Angelika neposlušná a jen skutečnost, že baron platil včas školné, zabránila jejímu vyloučení z kláštera.

Jednoho lednového dne bylo v Poitiers nesmírně rušno, dorazili sem totiž královna, král a jejich přívrženci. Angelika, otrávená nudným životem v klášteře připomínajícím vězení, se v průvodu seznámila s mladým pážetem, jehož úsměv sliboval příjemné povyražení. Zatímco klábosil, vedl ji do méně rušné čtvrti města. Zastavili se v oblouku nějakých dveří a začali se vášnivě líbat. Na ulici však bylo rušno a tak mladík odběhl za kostelníkem, aby mu pronajal kazatelnu. Prý tuhle službu neposkytuje milencům poprvé. Mladí usedli na podlahu a chvíli si tiše povídali. Jejich úkryt však objevil starý kněz a promluvil jim do duše. Od toho dne se Angelika úplně změnila, v jejím srdci zavládl hluboký mír. Věnovala se studiu a byla milejší ke spolužačkám. Konečně se přizpůsobila přísnému duchu kláštera.

Roku 1654 opustila klášter Hortenzie, aby se provdala za královského prokurátora Fallota. V té době byl mladý Ludvík XIV. korunován francouzským králem, nepodrobil se mu pouze princ de Condé, který v čele španělských armád ještě dlouho bojoval proti francouzské armádě. Jednoho dne roku 1656 přijel do kláštera sluha Vilém, aby Angeliku odvezl zpátky do Monteloupu. Její výchova skončila. Byla z ní sedmnáctiletá žena a našli jí manžela.

Hostina na Monteloupu

O ruku Angeliky požádal barona de Sancé toulouský hrabě Joffrey de Peyrac. Angelika tou zprávou příliš potěšena nebyla, nechtěla si vzít muže, kterého v životě neviděla a navíc o dvanáct let staršího. Rozjela se za Molinesem, aby si s ním otevřeně promluvila o tom, proč se má provdat právě za hraběte de Peyrac. Molines jí naznačil, že z chovu dobytka lidé nikdy skutečně nezbohatli a nepodaří se to ani jejímu otci, protože je to zdlouhavá a málo výnosná záležitost. Když se však Angelika provdá za Joffreye, pomůže otci zdvojnásobit výnos z chovu mul. Aniž by o tom baron de Sancé věděl, zvířata slouží jako zástěrka pro skutečné obchody, které podniká Molines s Peyracem. Díky mulám mohou svobodně cestovat a jsou osvobození od daní a cla. S mulami vyvážejí do Anglie olovo a stříbro a při zpáteční cestě nesou zvířata pytle černé strusky potřebné pro důlní práce. Ve skutečnosti je to levné zlato a stříbro, které sem putuje až v trojnásobném množství z válčícího Španělska. Peyrac vlastní v Languedoku zlatonosné ložisko a až bude mít i stříbrný důl, výměnný obchod se vzácnými kovy nebude nikomu podezřelý, protože obrovské množství zlata a stříbra bude oficiálně pocházet z jeho dolů. Takže s požehnáním královské pokladny mohou pod záminkou důlních prací dovážet velké množství drahých kovů a neplatí ani daň z obratu, ani clo.

Problém je tedy vcelku jednoduchý: toulouský hrabě potřebuje ke svému podnikání stříbrný důl, který baron de Sancé otevřel před lety na radu notáře Molinese, a zároveň by se rád oženil s dívkou z dobré šlechtické rodiny. Protože se baron nemíní vzdát dědičné půdy, rozhodl se dát Angelice stříbrný důl jako věno. Pozemek tak zůstane v rodině a Angelika se vdá za nejbohatšího a nejvlivnějšího muže z Languedoku. Pokud by Angelika sňatek odmítla, mohla by rodina de Sancé upadnout do mnohem větší bídy než kdysi. Angelika pochopila, že záleží pouze na ní, zda její otec, odvážný a poctivý člověk, uspěje s chovem mul a konečně uvidí výsledek svého dlouholetého úsilí. Správce Molines je kdysi vytáhl z bídy, nyní je třeba platit. Provdá se za hraběte de Peyrac.

Nicolas zavedl Angeliku na známá místa, kde si společně hrávali, když byli ještě bezstarostnými dětmi. V duchu se loučila s nádhernou krajinou Poitou a do očí jí vhrkly slzy. Opřela se o starý dub a pojídala jahody, které Nicolas cestou nasbíral. Cítila, jakou vášeň vyvolává v Nicolasovi její krása a snažila se zarazit jeho milostné návrhy. Sluha se urazil a začal Angelice popisovat, jak je Peyrac zlý, ošklivý a kulhá. Nikdo prý hraběti neřekne jinak, než Velkej Kulhavec z Languedoku. Angelika se vyšvihla na koně a tryskem ujížděla domů. Následující den přijel na Monteloup Bernard d'Andijos, nejlepší přítel hraběte de Peyrac, aby ho zastupoval při prvním svatebním obřadu, který se bude konat na Monteloupu. Sluhové otevírali v Angeličině pokoji truhly a vytahovali z nich nádherné dary: smaragdově zelené svatební šaty, hřebeny, zrcátka, perlové náhrdelníky i ozdoby do vlasů. Angelika se opájela tou krásou a na okamžik ji zaplavil pocit radosti. O několik dní později se konala svatba v zastoupení a hostina trvala tři dny.

Poslední večer před odjezdem novomanželky do Languedoku se konala na zámku velká večeře. Chůva Fantina pomáhala Angelice s oblékáním svatebních šatů a zoufalým hlasem jí vyprávěla hrůzostrašné příběhy, které kolovaly o hraběti mezi lidmi. Když si Angelika představila odporného znetvořeného muže, jemuž bude předložena jako bezmocná oběť, roztřásla jako uštvaný kůň. Nervy jí vypověděly službu. Chtěla jen jediné: dát se dřív někomu mladému a krásnému, než bude patřit ďábelskému Peyracovi. Tím se mu pomstí, to bude její odpověď zlatu, o němž si hrabě myslí, že si za něj může všechno koupit. Vyhledala Nicolase a odvedla ho do stodoly, kde s ním ulehla na slámu. Najednou se ve dveřích objevil Vilém s tetou Jeanne, která začala vřeštět na celé kolo. V Angeličině srdci bojoval stud se vztekem. Ztratila starého Viléma, Monteloup ji zavrhl. Nezbývalo jí, než odjet za svým kulhavým manželem.

» Následuje kniha Toulouská svatba