Angelika, 3. díl : Královské slavnosti

Jak už napovídá název knihy, čeká nás především popis života a svatby francouzského krále Ludvíka XIV. se španělskou infantkou Marií Terezií. Na prvních stránkách knihy se vrátíme kousek do minulosti a dočteme se o nepříliš šťastném manželství Ludvíkovy matky Anny Rakouské s králem Ludvíkem XIII., a také o jejích modlitbách za narození následníka trůnu, na kterého nakonec čekala přes dvacet let.

Druhá kapitola nás zavede do roku 1658, kdy mladý král Ludvík XIV. podnikl několik válečných tažení a onemocněl přitom malárií, ohrožující jeho život. Když se uzdravil, dozvěděl se, v jakém strachu a smutku tonula Marie Manciniová, neteř kardinála Mazarina, zatímco jeho první milenka Olympie dávala najevo pouze lhostejnost. Mezi Marií a Ludvíkem vykvetla hluboká láska. Král navštívil kardinála a svěřil se mu se svým milostným vztahem k jeho neteři Marii a doufal ve svolení ke sňatku. Jenže záměr, tak výhodný pro kardinálovu rodinu, představoval pro Mazarina hotovou katastrofu, protože právě zahájil jednání směřující k ukončení francouzsko-španělské války, která s podporou Condého už deset let ničila Francii. Mír může být uzavřen jedině tehdy, když se francouzský král ožení s dcerou krále španělského.

V listopadu roku 1659 byl v Toulouse podepsán Pyrenejský mír. Ludvík pochopil, že sňatek s infantkou je nevyhnutelný a že nikdy neprožije život vedle té, již tolik miluje. K podpisu smlouvy a královskému sňatku mělo dojít na jaře roku 1660 v Saint-Jean-de-Luz. Mezi pozvanými hosty byli také hrabě a hraběnka de Peyrac.

Královské slavnosti v Saint-Jean-de-Luz

Angelika vstoupila na balkon svého pokoje a spatřila asi třicetiletou ženu hořekující nad svým zevnějškem a neschopností komorných. Angelika jí nabídla pomoc svého kadeřníka Bineta a dala se přitom s neznámou do řeči. Dáma náhle zahlédla hraběte de Peyrac kráčejícího po ulici před jejich domem a polekaně ucouvla. Angelika spiklenecky mrkla na hraběte de Guiche, kterého znala z toulouských slavností a jenž právě poctil obě dámy svou návštěvou, aby slečně neprozradil, že je Peyracova manželka. Upřímně se bavila.

Angelika se vrátila do svého pokoje, kde už na ni čekal Joffrey. Prozradil jí, že dáma, s níž si povídala na balkoně, je vévodkyně de Montpensier, řečená Vznešená slečna, velká bojovnice frondy a dcera Gastona Orleánského, bratra krále Ludvíka XIII. Angelika si oblékla nádherné zlaté šaty, hrabě byl celý v černém a stříbrném. Společně pak předstoupili před krále, královnu matku a kardinála a nechali je obdivovat překrásné dary. Po kratičké audienci šli manželé pozdravit arcibiskupa de Fontenac, ostatní významné hosty i přátele. Poklony, které Angelika vyslechla, ji nenechávaly na pochybách, že úspěšně plní svou roli a dělá čest Languedoku. Bylo naprosto zřejmé, že jejich pár je středem všeobecné pozornosti.

Angeliku začalo to množství lidí zmáhat. Hledala očima manžela nebo někoho z toulouských přátel. Z vůně jídel smíšené s vůní parfémů ji rozbolela hlava. Bylo nesnesitelné vedro a ona měla pořádný hlad. Zavolala si nosítka a nechala se odnést až do své čtvrti. Svlékla si těžké zlaté šaty a oblékla si méně náročnou toaletu. Sotvaže se dala do jídla, oznámili ji sluhové princezny de Montpensier, aby za ní přišla do středu Saint-Jean-de-Luz před dům, kde bydlela královna Anna Rakouská. Společně se pak procházely po pláži a přátelsky si povídaly o králi a jeho rodině.

Vznešená slečna pozvala Angeliku ke královně na partičku karet. Jejímu Veličenstvu velice záleželo na tom, aby mělo kolem sebe všechny své dvorní dámy, stejně jako ty, které jí byly ráno představeny. Pro královnu to byla příležitost lépe poznat manželky všech urozených pánů, které dosud pokládala spíše za své nepřátele. Ten den u královniných herních stolů oslnila Angelika francouzský dvůr tajemným kouzlem své krásy, svého smíchu, své radosti ze života a uměním bavit se. Uprostřed partie přineslo jakési páže vzkaz od hraběte de Peyrac, v němž stálo: "Madame, k mé velké lítosti nemůžu být dnes večer s vámi. Ale zítra za úsvitu..." S rukama plnýma karet nedokázala Angelika pochopit plný smysl vzkazu, cítila se však nekonečně zklamaná. Zúčastnila se alespoň královské večeře.

Mdloby na španělské komedii

Angelika sbíhala po úzkém a přelidněném schodišti do tmavého sálu, kde měla za okamžik začít španělská komedie, na niž ji pozvala Vznešená slečna. Angelika marně napínala veškerou pozornost a pokoušela se pochytit děj odehrávající se na scéně, ale nakonec musela uznat, že slečna de Montpensier měla pravdu, že španělské komedie jsou nepochopitelné. Najednou došlo k čemusi podivnému. Světla v sále pohasla a ona viděla pouze dvě jasně zářící oči jednoho z herců, muže převlečeného za mnicha. Jejich pohled tápající ve tmě ulpěl na Angelice a ona cítila, jak se jí zmocňují mdloby. Jakýsi muž ji vyváděl ze sálu ven a přitom zašeptal, že má pro ni vzkaz od králova bratra.

Ocitla se na náměstí Saint-Jean-de-Luz a nemohla se zbavit pocitu, že jí někdo přidal něco do pití. Po jejím boku kráčel hrabě de Guiche a nabídl se, že ji doprovodí domů. Vzkaz od králova bratra spočíval v tom, že by rád překvapil královnu matku podobným růžencem, jaký darovali manželé Peyracovi španělské infantce. Angelika hraběti de Guiche sdělila, že o dárky do Saint-Jean-de-Luz se staral její manžel a co se růženců týká, ona nemá sebemenší tušení, jaké umělce, klenotníky či zlatníky její manžel oslovil. Angelika zahlédla práh svého paláce a trochu se jí ulevilo. Nevolnost pominula. Nebyla si však jista, zda vše dobře pochopila. Zmátlo ji, kolik energie vynaložil tento šlechtic na shánění sakrálních předmětů. Hrabě ji však ujistil, že svůj dotaz myslel naprosto vážně.

Angelika se zhroutila do postele a usnula jako špalek. Když se probudila, nezůstala ani stopa po únavě způsobené včerejšími starostmi. O chvíli později proběhl spícím domem Joffrey a radostně ji objal. Prozradil jí, že včera večer ho zavolali do Ciboure, kde sídlí kardinál, a po dlouhém rozhovoru ho kardinál požádal, aby odjel na zámek, kde se shromáždily všechny významné osobnosti z Guyenne. Pověřil ho, aby jim předal pozvání na královskou svatbu a dnes se tam musí vrátit, takže večer opět nebude doma.

Výlet do San Sebastianu

Následující dny trávila Angelika po boku Vznešené slečny, která ji nadále zasvěcovala do tajů života španělské i francouzské královské rodiny. Dne 27. května 1660 se Angelika vydala s několika přáteli do španělského San Sebastianu, kde se za přítomnosti španělského krále a jeho dcery slavil svátek Božího těla. Domy byly bohatě vyzdobeny tapiseriemi a ulice zaplavila značná část francouzské šlechty. Angelika vešla do jednoho z domů, na jehož balkoně zahlédla své přátele a stoupala po schodišti do druhého patra. Najednou se vyděšeně zastavila, protože se s kýmsi srazila. V polostínu zahlédla onoho muže s pronikavým pohledem. Křikla na něho, aby ji přestal děsit. Muž jen poznamenal, že ona zná TO tajemství a pak nečekaně zmizel. Angelika se snažila muže dohonit a donutit ho jmenovat jeho pána, co ho platí za to, aby škodil jí nebo Joffreyovi. Pak ale pronásledování vzdala a vrátila se k přátelům na balkon, od nichž se dozvěděla pouze to, že onen muž se jmenuje Flégétanis, je finančním úředníkem a zajímá se o esoterismus.

Jakmile zmizel zástup církevních a duchovních spolků a ulice se vrátila ke všednímu městskému ruchu, zahlédla dole na ulici Kouassi-Ba vedoucího dva koně. Rozloučila se se svými přáteli a překotně seběhla po schodišti. Kouassi-Ba jí oznámil, že pan de Peyrac čeká na druhé straně řeky Bidassoy. Když zahlédla manžela, rozběhla se a vrhla se mu do náruče. Joffrey ji pokáral za ten neohlášený výlet do San Sebastianu, ale Angelika pociťovala štěstí, úlevu, něhu. Joffrey ji odvedl na konec pláže, kde se v temném zákoutí rýsovalo ležení markytánů a obchodníků. Posadili se k ohni a pustili se do večeře. O chvíli později je poctil svou návštěvou světový vědec Robert Boyle, s nímž se dal Joffrey ochotně do řeči.

Počátkem června bylo definitivně ukončeno vyjednávání a svatba francouzského krále se španělskou infantkou byla na spadnutí. Španělský král odjel s dcerou do Fontarabie, kde se měl konat ceremoniál rezignace Marie Terezie na její dědictví a nástupnická práva na španělskou korunu. Dne 3. června se konala svatba v zastoupení. Na večer byl připraven královský ples, kterého se měla zúčastnit i Angelika. Slečna de Montpensier jí sdělila, že pro ni pošle nosítka. Ale hodiny ubíhaly a nikdo pro Angeliku nepřišel. Bylo jí to líto, těšila se na nečekanou příležitost vidět krále tančit. O půlnoci požádala Margot, aby jí pomohla svléknout šaty a chystala se spát. Margot věděla velice dobře, proč slečna ten večer neposlala nosítka pro paní de Peyrac. Angelika ji požádala o vysvětlení. Podle Margot ten večer Ludvík XIV. v jedenadvaceti letech pochoval svůj chlapecký život a nechtěl, aby jeho pohledy přitahovala nová krása. Angelika s Margot živě debatovala, když tu se náhle vrátil domů Joffrey. Rázem bylo po zklamání. Žádný ples ve srovnání s jeho přítomností nic neznamenal.

Setkání na Bažantím ostrově

Dne 4. června došlo k prvnímu setkání se španělským králem na Bažantím ostrově. Královna Anna Rakouská si přála odjet tam sama, pouze v doprovodu kardinála, dvorních dam a několika šlechticů. Ludvík XIV. byl hluboce roztrpčený, že nesměl ženu, která byla od včerejšího večera jeho manželkou, ani zahlédnout. Zavinila to ďábelská španělská etiketa, jež nedovolovala, aby došlo k nějakému intimnějšímu setkání, dokud se dvojici nedostane božského posvěcení. Ludvík odvedl stranou svého bratra Filipa a dlouze s ním hovořil. Vymyslel malou komedii: kardinálové přistoupili k jejich Veličenstvům a upozornili je, že jakýsi cizí šlechtic žádá o přijetí. Se souhlasem španělského krále se dveře otevřely a na prahu se objevil mladý Ludvík XIV, který si dychtivě prohlížel infantku. Po chvíli zjevení ustoupilo a dveře se zavřely.

O dva dny později došlo konečně k slavnostnímu setkání obou králů. Každý, kdo patřil k francouzské šlechtě, musel vyrazit na Bažantí ostrov a dostat se do sálů vyhrazených oběma dvorům. Manželé Peyracovi byli jedním z vysoce postavených párů, které měly být představeny španělskému králi Filipovi IV. V jednacím paláci podepsali oba králové trvalý mír a byla přečtena svatební smlouva. Velice zdvořile a s mnoha poklonami se panovníci rozloučili. Španělský král se s dcerou vracel do Fontarabie, zatímco Ludvík s matkou, kardinálem a bratrem se vrátili do Saint-Jean-de-Luz. Následující den došlo k velikému loučení, Filip IV. se vracel bez dcery do Španělska.

Dne 9. června 1660 se konala velkolepá církevní královská svatba, na niž byli samozřejmě pozváni i Angelika a Joffrey. Angelika spatřila v davu toulouského arcibiskupa, pana de Fontenac. Z očí mu sálal ničivý oheň. Mluvil s někým, koho Angelika neviděla. Náhle ji přepadlo zděšení a začala se prodírat směrem k Joffreyovi, který u paty schodiště ironicky vzhlížel k arcibiskupovi. Zaslechla Joffreyovu poznámku o plamenech inkvizice. Ty jejich věčné hádky...

Zmizení hraběte de Peyrac

Díky slečnině protekci mohla Angelika navštívit všechny následující slavnosti, hostiny i ples. Večer se jí zmocnil neklid, celý den neviděla svého manžela. Přiběhl k ní Péguilin de Lauzun a také se sháněl po Peyracovi. Když mu Angelika sdělila, že o Joffreyovi nic neví, vzal ji Lauzun za ruku a odváděl ji do paláce vévody de Gramont, kde se dozvěděli, že hrabě de Peyrac odešel ráno po mši v doprovodu Kouassi-Ba. Od té doby ho nikdo neviděl. Lauzun se Angelice svěřil se svými obavami: prý se hraběte pokusili na rozkaz krále zatknout. Angelika nebyla s to pochopit, proč by to král dělal, zvláště ve svůj svatební den, kdy má mnoho jiných starostí. Zapotácela se. Lauzun ji doprovodil do paláce a ona upadla do hlubokého spánku.

Probudil ji výkřik z ulice. Byl to Kouassi-Ba, byl celý rozechvělý a v šoku. Vyprávěl Angelice, že pán byl přepaden. Nějaké páže mu prý přineslo papírek a pán šel na místo schůzky. Na dvoře domu byl jen kočár s černými záclonkami. Vystoupili z něj muži, zbili ho a zatáhli do kočáru. Angelika vešla do ohrady a odvázala černochova koně. Dívala se za vzdalujícím se Maurem. Připadalo jí to všechno jako noční můra. Lauzunovi se o noční návštěvě černocha nezmínila, vyhledala pouze markýze d'Andijos, který, jak se obávala, nebral zmizení svého přítele vážně. Dny však ubíhaly a Joffrey se stále nevracel. Dvůr se začal připravovat na návrat do Paříže a Angelika ho následovala v naději, že se tam setká s manželem. Část své družiny poslala do Toulouse.

Jednoho večera, právě když nocovali ve městě Dax, zaslechla opět černochovo volání. Maur byl vyčerpaný a celý od krve. Kočár sice dohonil, ale pána se mu zachránit nepodařilo. Angelika mu ošetřila rány a ukryla ho ve voze. Když průvod kočárů projížděl lesem v okolí Orléansu, ozvaly se výstřely. Koně se splašili a kočár se s hrozným praskáním převrhl. Slečna de Montpensier nabídla Angelice místo ve svém kočáře, kde cestovala i královna matka. D'Andijos prohlížel poškozený kočár a tvářil se pochmurně. Stačilo málo a Angelika nepřežila. Kdyby se kočár nepřevrátil, druhá kulka by ji naprosto jistě zasáhla.

Peyrac v nemilosti

Angeličin kočár s doprovodem konečně dorazil do ulice de Beautreillis ve čtvrti Saint-Paul, kde stál palác hraběte de Peyrac. Čumilové s vytřeštěnýma očima sledovali vůz a rozzlobeně couvali. Děti s křikem utíkaly pryč a ukazovaly prstem na kočár a jezdce. Angelika zaslechla, jak nějaký muž křičí, že to je erb toho ďábla. Brána paláce byla převázána červeným provázkem, připevněným obrovskými pečetěmi. Dům byl 1. července 1660 zabaven Královskou soudní komorou. Angelika nic nechápala. Ze strážního domku se vypotácel sluha, padl na kolena a úzkostlivě mumlal, že pán je asi v Bastile. Angelika se paradoxně uklidnila. Věděla, že z vězení se dá vyjít. Kromě toho Bastila byla věznicí pro aristokraty a bylo veřejně známo, že pobyt v jejích zdech nikoho nezneucťuje.

Angelika se rozhodla vyhledat sestru, jejíž manžel byl královským prokurátorem. Nikdy si spolu příliš nerozuměly a kdyby Joffrey nezmizel, nepochybně by Hortenzii nenavštívila. Sestra se tvářila odmítavě a lamentovala nad Angeličinou neopatrností. Obávala se kompromitace. Pověst Angeliky sice nebyla bezúhonná, ale o Peyracovi se vykládaly hrůzostrašné historky, jejichž pravdivost si Hortenzie nenechala vymluvit. Do hádky se vmísil prokurátor Fallot. Vlídně Angeliku přivítal a prozradil jí to málo, co sám o případu věděl: šlechtic byl ve jménu krále pozván, aby se tajně, ale svobodně, odebral na určené místo. Byl přepraven do Bastily, ale podivné je, že v zatykači nesmělo být uvedeno ani jméno vězně, ani důvod, pro nějž byl zatčen. Fallot slíbil Angelice, že ji sežene advokáta a dovolil jí přespat v domě. Hortenzie se užírala vzteky.

Druhý den ráno se Angelika rozhodla navštívit Vznešenou slečnu a doufala, že se od přítelkyně dozví něco o intrikách, které vedly až k Joffreyově zatčení. Před odchodem ji odchytil Fallot a představil ji advokátu Desgrezovi. Angelika ohromeně pozorovala mladíka v sepraném oblečení a nemohla uvěřit, že by měl obhajovat hraběte de Peyrac. Fallot ji ale ujistil, že i přes své mládí a chudobu je velice šikovný, inteligentní a hlavně laciný. Slečna de Montpensier bohužel o intrikách nevěděla zhola nic. Po chvíli dumání si však vzpomněla na toulouskou hostinu a prozradila, že král byl popuzen přepychem, v jakém žije hrabě de Peyrac. A Jeho Veličenstvo prý nedůvěřuje nikomu, kdo zvedá hlavu příliš vysoko.

Audience u králova bratra

Angelika bloudila po chodbách zámku. Oslovil ji rytíř de Lorraine. Prý ho posílá králův bratr Filip Orleánský a rád by si s Angelikou promluvil v záležitosti pana de Peyrac. Ať se dostaví v 17 hodin do Tuilerií. Angelice se rozbušilo srdce. Vyhledala služebnou Margot a volný čas přečkaly v hostinci. Když se začalo stmívat, vydaly se do Tuilerií. Rytíř de Lorraine je usadil na lavici v předpokoji s tím, že Jeho Výsost přijde zanedlouho. Čas plynul a Margot se zmocňovaly obavy o jejich život. Připomněla Angelice přepadení kočáru v lese u Orléansu a zdůraznila, že muž, který ukládal o její život, byl Angeličin bývalý majordomus Clément Tonnel. Hraběnka se zachvěla. V mžiku se jí vybavila skříňka s jedem. Tajemství, s nímž se svěřila pouze Joffreyovi. Za chvíli se objevil rytíř de Lorraine a žádal Angeliku, aby se na smluvenou schůzku dostavila příští den; Jeho Výsost něco zdrželo. Poté odváděl obě dámy ke schodišti vedoucímu k Infantčiným zahradám a tiše se rozloučil.

Angeliku zachránil poškozený střevíček. Nechala svou společnici jít napřed a sehnula se, aby se střevíc pokusila nějak opravit. Najednou tmu proťal hrozný výkřik smrtelně zraněné ženy. Angelika propadla panice. Rychle vyběhla nahoru a ocitla se v dlouhé chodbě. S voláním o pomoc se pověsila na nějakého důstojníka. Až příliš pozdě poznala markýze de Vardes. Muž ji chytil za zápěstí a odvedl ji do jakéhosi pokojíku, který zřejmě sloužil jako předpokoj sousedního apartmá. Angelice v mžiku došlo, co bude následovat. Byla zoufalá ponížením a strachem. Kroutila se, pokusila se uniknout jeho rukám. Ochromená mu nakonec dovolila, aby se jí zmocnil. Když se jejich těla oddělila, Angelika pocítila nesnesitelnou hanbu. Už nikdy se nebude moci podívat Joffreyovi do očí, Vardes všechno pošpinil.

Angelika se dopotácela ke dveřím Fallotova domu. Hortenzie si ji pohrdavě prohlížela a poznamenala, že vypadá jako kurtizána, co jde od chlapa, s nímž se právě pomilovala. Angelice se podařilo na chvíli usnout, ale jakmile začalo svítat, byla opět na nohou. V ulicích se setkala s Desgrezem převlečeným za zpovědníka z Bastily a společně se uchýlili do kanceláře prokurátora Fallota. Desgrez byl na rozpacích; měl pocit, že se poněkud neopatrně pustil do případu, který mu připadal velice složitý. Aby mohl hájit Peyraca, musel by ho nejdřív někdo obvinit. To ale zatím nikdo neudělal, Peyrac oficiálně neexistoval. Největší nadějí na záchranu je vyvolat proces. Pokud ale Peyrac proces prohraje, riskuje mučení, útrpné právo a nakonec upálení na hranici pro čarodějnictví. Desgrez ovšem pojal podezření, že čarodějnictví je pouhou záminkou k zatčení, ve skutečnosti muselo jít o něco jiného. A stopy vedly až ke králi. Pokud podepsal zatykač, pak s ním souhlasil a jedině on ho může zrušit. Je potřeba počkat na jeho slavnostní příjezd do Paříže.

Jen co Desgrez odešel, zvedl se Angelice žaludek. V duchu se ptala, co to s ní poslední dny je a pak se usmála. Byla těhotná. Joffrey bude mít radost, až se vrátí z vězení.

» Následuje kniha Popravený od Notre-Dame