Místa natáčení

Většina scén z pětidílné série o Angelice se natáčela ve Francii v oblastech Burgundska a Ile de France (okolí Paříže), dále na zámku Versailles a ve studiích filmových společností Cinecittà (Itálie) a Studios de Boulogne (Francie). Scény odehrávající se v Alžíru se pak natáčely v tuniské vesnici Sidi Bou Said s krásným výhledem na moře, v amfiteátru El Jem či Monastiru.

Abbaye de Fontenay

Ve filmu představuje: klášter v Poitiers, kde Angelika strávila část svého mládí a zámecký park v Toulouse, kde manželé Peyracovi leží na lehátkách u bazénu a dovídají se o návštěvě krále (Angelika, markýza andělů).

Monumentální komplex opatství mnichu cisterciáků založil reformátor svatý Bernard v roce 1118. Nachází se nedaleko městečka Montbard, přibližně 62 km severozápadně od Dijonu. Největšího rozkvětu dosáhlo zdejší církevní společenství ve 12. až 15. století. V 16. století došlo ve společenství cisterciáků k úpadku, až během revoluce byl klášter prodán panu Hugotovi. Ten přetvořil areál v továrnu na výrobu papíru. V roce 1820 byla továrna koupna Eliasem Montgolfierem, svou úspěšnou produkcí získala velký význam a fungovala až do roku 1906. V tomto roce majitelův zeť Edouard Aynard zřídil v opatství své sídlo. Zrušil moderní budovy papíren a s pomocí syna zrestauroval památné budovy. V současnosti je opatství zařazeno mezi světové dědictví UNESCO. Prohlídky opatství je možno absolvovat celoročně.

Zámek Marigny-le-Cahouët

Ve filmu představuje: venkovský zámek a statek Monteloup, kde odkud Angelika pocházela a kde se vdávala. Vidět ho lze především v první třetině filmu Angelika, markýza andělů.

Opevněný dům se čtyřmi nárožními věžemi, obklopený vodním příkopem s padacím mostem, se nachází ve vzdálenosti 63 km od Dijonu, v oblasti Burgundska. Byl postaven ve 12. století, v 16. století byl přestavěn. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví a tak si lze stavbu prohlédnout pouze zvenčí. Majitele lze ale kontaktovat e-mailem nebo telefonicky a domluvit se na prohlídce. Zámek byl v minulosti oblíbeným místem filmařů, natáčel se zde např. další Borderieho film Tři mušketýři (1961) s Gérardem Barrayem v hlavní roli.

Zámek Tanlay

Ve filmu představuje: toulouský zámek hraběte Joffreye de Peyraca při pohledu zvenčí. Ve filmu Angelika, markýza andělů ho můžeme spatřit v místě, kdy novopečená hraběnka přijíždí na zámek s d'Andijosem, nebo když k Peyracovi přijíždí švýcarský uprchlík Bernalli, aby u něj našel úkryt před inkvizicí.

Nádherný renesanční zámek z 16. století byl vybudován na základech staré tvrze ze 13. století. Hlavní budova má dvě křídla a dvě věže, celý komplex je obklopen vodními příkopy. V dobách hugenotských válek se tu ukrývali obávaní a pronásledovaní protestanti. Od roku 1700 se zámek nachází v majetku markýzů de Tanlay. Leží ve vzdálenosti 9 km od středověkého města Tonnerre, spadajícího do oblasti Burgundska a je přístupný veřejnosti.

Zámek d'Esclimont

Ve filmu představuje: zámek de Plessis-Bellière (Poitou), kde Angelika žila se svým druhým manželem Filipem (Báječná Angelika) a následně i po jeho smrti (Angelika a král). Nejvíce záběrů zámku lze vidět právě v Angelice a králi, kdy ještě běží titulky filmu.

Renesanční zámek, nacházející se nedaleko Paříže uprostřed rozlehlého, památkově chráněného parku, vyrostl na základech starého hradu z 10. století, z něhož dnes zůstala zachována pouze hlavní věž. V roce 1543 nechal zámek nově zřídit lenní pán, kanovník a tourský arcibiskup Etienne du Ponchet. V 17. a 18. století patřil zámek rodině Bullion, která ho přestavěla a zmodernizovala. Stavba následně připadla rodině Montmorency-Laval. V roce 1807 se novými majiteli zámku stala rodina La Rochefoucauld, jíž toto sídlo patřilo až do roku 1968. Dnes slouží jako luxusní hotel.

Zámek Chantilly

Ve filmu představuje: zámek Saint-Germain-en-Laye, kde občas pobýval dvůr Ludvíka XIV. Spatřit ho můžeme na začátku filmu Angelika a král, kdy markýza přijíždí k Ludvíkovi, který jí chce svěřit jisté diplomatické poslání.

Jeden z nejnavštěvovanějších zámků Francie se nachází necelých 40 km severně od Paříže. Zámek pochází ze 16. století. Pozoruhodné jsou nádherně vymalované sály, zámecká kaplička s vysokým oltářem a knihovnami s drahocennými starými rukopisy. V 17. a 18. století bylo Chantilly rezidencí rodu Condé, boční větve královského rodu Bourbonů. Roku 1886 věnovali zámek Institutu de France. Park byl založen roku 1663 pod vedením versailleského zahradního architekta.

Katedrála Notre-Dame de Senlis a hrad Royal v Senlis

Ve filmu představuje: náměstí v Suresnes, kde se konala poprava za účasti perského vyslance Bachtiary Beje. Bývalý královský hrad Royal představuje ve filmu Peyracův palác Beautreillis s podzemní chodbou, která vede na hřbitov neviňátek (Angelika a král).

Město Senlis, charakteristické úzkými dlážděnými uličkami, se nachází asi 40 km severně od Paříže. Jeho nejvýznamnější památka, katedrála Notre-Dame de Senlis, byla otevřena v roce 1153. V roce 1504 chrám vyhořel a katedrála musela být částečně postavena znovu. V letech 1530 až 1534 byla okna ve střední lodi basiliky a fasáda jižní křížové lodi renovována v pozdně gotickém stylu. Bývalý královský hrad Royal byl postaven ve 12. století za vlády Ludvíka VI. Do dnešních dnů se dochovaly zbytky kaple a masivní věž, která sloužila jako hladomorna.

Zámek Versailles

Ve filmu představuje: versailleský zámek a park krále Ludvíka XIV. Lze vidět zejména ve snímcích Báječná Angelika (na konci filmu žádá Angeliku o ruku bratranec Filip) a Angelika a král.

Kdysi skvostná rezidence francouzských králů se nachází asi 20 km jihozápadně od Paříže. Za vlády Ludvíka XIII. v 17. století zde stával feudální zámeček. Král, který sem vyjížděl s oblibou na lov, tu často zůstával na noc, a proto se roku 1631 rozhodl pozemek koupit a začal tu budovat královské sídlo. Stavby se po jeho smrti ujal syn Ludvík XIV., a z původně loveckého zámečku nechal vybudovat zámek, který je dodnes jednou z nejskvělejších barokních památek z konce 17. století. Práce trvaly více než 50 let a většinu času na ně dohlížel sám Ludvík XIV. V roce 1685 tu například pracovalo 36.000 tisíc dělníků a 6.000 koní. Král Slunce se rád obklopoval množstvím dvořanů, přes den tu bylo až 20.000 osob. Na dvůr se sjížděli četní šlechtici, na denním pořádku tu byly hostiny, hony a jiné slavnosti. Situace se změnila po smrti Ludvíka XIV. v roce 1715. Jeho nástupce byl ještě dítětem a v době, kdy za něho vládl regent Filip Orleánský, začala sláva Versailles upadat. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce se na podzim roku 1789 královská rodina odstěhovala do Paříže a v zámku žádný francouzský král již nikdy více nepobýval. Nábytek a zařízení zámku bylo rozprodáno a královské sbírky převezeny do Louvru. V období vlády Napoleona I. a později Ludvíka XVIII. opuštěný zámek stále více chátral, takže se již uvažovalo o jeho zbourání. Zachránil jej Ludvík Filip, který jej přeměnil na muzeum věnované "Veškeré slávě Francie". K uvedení do původního stavu a celkovému zvelebení Versailles došlo až po první světové válce díky americkému mecenáši J.D. Rockefellerovi.

Monastir (Tunisko)

Ve filmu představuje: Mykény, kde sultán Mulaj al Rašíd držel Angeliku jako svou zajatkyni a odkud poté spolu s Colinem Paturelem uprchla (Angelika a sultán).

Monastir je jedním z nejznámějších tuniských městeček. Zavděčí se jak návštěvníkům hledajícím krásné písčité pláže, tak i turistům, kteří mají zájem prohlédnout si historické památky. Nejstarší z těchto památek je bezesporu Ribat, islámský klášter z konce 8. století, který sloužil dílem k modlitbám a meditacím, dílem k vojenským účelům a ochraně země. Pro nás je Ribat zajímavý tím, že se v jeho okolí natáčelo mnoho exteriérů z filmu Angelika a sultán.

Sidi Bou Said (Tunisko)

Ve filmu představuje: trh s otroky v Candii, kam byla Angelika dopravena markýzem d'Esrainvillem, monumentální sídlo Rescatora s výhledem na moře, kde se Angelika setkává se svým manželem (Nezkrotná Angelika), uličku se vchodem do paláce tureckého vyslance, který poskytl azyl pronásledovanému Rescatorovi a Mykény, kde byla Angelika v zajetí sultána Mulaje al Rašída (Angelika a sultán).

Sidi Bou Said je předměstí Tunisu, rozprostírající se na skále s výhledem na Středozemní moře a Tuniský záliv. Vzniklo ve 13. století a jméno dostalo po muslimském světci, který zde v té době zemřel. V 16. století sem přišli Španělé a krátce po nich muslimové vypovězení z Andalusie. Umělecký sloh, který přinesli, je pro Sidi Bou Said charakteristický dodnes. Typická je i oblíbená muslimská barva - modrá a bílá. Na začátku 20. století se městečko stalo oblíbeným místem francouzského šlechtice, barona z Erlangenu. Filmařům k natáčení posloužilo zejména turisty přeplněné tržiště a malé náměstíčko, kterému vévodí proslulá kavárna Café des Nattes či palác barona z Erlangenu.

Amfiteátr El Jem (Tunisko)

Ve filmu představuje: arénu, kde Colin Paturel zvítězil nad tygrem a kde mykénský král poprvé spatřil Angeliku (Angelika a sultán).

Koloseum bylo postaveno kolem roku 230 n.l. císařem Gordiánem a dnes je největším a nejzachovalejším koloseem v římském světě. Amfiteátr mohl pojmout až 40.000 diváků. Během staletí bylo koloseum útočištěm rebelů a prý se tu opevnila se svými věrnými berberská královna Kahena, když v 7. století bránila svou zem proti Arabům. V roce 1980 byly dokončeny restaurátorské práce a koloseum dnes slouží jako přírodní scéna, kde se odehrávají koncerty vážné hudby. Koloseum je přístupné za čtyři denáry (asi 80 Kč). Můžete si pak osobně prolézt všechna přístupná zákoutí kolosea. Natáčel se zde také velkofilm Gladiátor.