Jean Rochefort
Advokát Desgrez (Markýza andělů, Báječná Angelika, Angelika a král)
Šarmantní hrdina, pod jehož seriózním zevnějškem se skrývají různé touhy a neřesti... Takové filmové role potkávají Jeana Rocheforta nejčastěji. Jedna z nejslavnějších byla před pětačtyřiceti lety i jeho postava Desgreze, ironického advokáta a později velitele královské policie v sérii o Angelice.
Jean Rochefort se narodil 29. dubna 1930 ve francouzském Dinanu. Prožil bouřlivá školní léta, neboť otec pracoval po tři roky v jiném městě. Hereckou průpravu absolvoval nejprve v pařížském Centre Dramatique de la rue Blanche a pak navštěvoval konzervatoř v Nantes a v Paříži, kde se spřátelil s Jean-Paulem Belmondem. Po návratu z vojenské služby byl sedm let členem divadelního souboru Compagnie Grenier-Hussenot, s nímž vystupoval mimo jiné na pódiu kabaretu La Fontaine des Quatre-Saisons. Postupně přešel k umělecky náročnějšímu repertoáru, jaký mu nabídla avantgardní divadelní společnost Delphine Seyrigové a Clauda Régyho. Díky tomu se osobně seznámil s britským dramatikem Haroldem Pinterem, kterého navštívil v Londýně, aby ho požádal o souhlas s inscenováním jeho her Milenec a Sbírka.
Od konce 50. let se Rochefort začal uplatňovat ve filmu i televizi. Herecké zkušenosti poprvé zúročil ve svém filmovém debutu Schůzka v Paříži (1956). Nadlouho se však musel spokojit jen s vedlejšími party z nichž některé mu umožňovaly projevit komediální talent. První taková byla ve filmu Kapitán Fracasse (1961), kde hrál po boku Jeana Maraise. V dobrodružném snímku Cartouche (1962) dostal roli armádního zběha zvaného Krtek, jednoho z blízkých přátel legendárního krále pařížského podsvětí 18. století (J.-P. Belmondo). Poměrně velkou popularitu mu přinesl nezapomenutelný advokát Desgrez ve třech dílech série o Angelice (Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika, Angelika a král) či věrný sekretář León, pomáhající svému bohatému pánovi (opět J.-P. Belmondo) překonávat nebezpečí, jež mu hrozí od orientálních gangsterů v komedii Muž z Hongkongu (1965).
Jako hvězda se prosadil teprve v 70. letech, kdy mu popularitu přinesly zejména situační komedie Yvese Roberta, v nichž nejčastěji ztělesňoval šarmantní a záletné hrdiny, jejichž tvář zdobí výrazný mroží knír a kteří svým seriózním zevnějškem maskují nejrůznější zlozvyky a prohřešky: šéf výzvědné služby Toulousse ve ztřeštěných parodiích na špionážní dramata Velký blondýn s černou botou a Návrat černého blondýna nebo ministerský úředník Étienne Dorsay, který tak dlouho připravuje svou nevěru, až si uřízne pořádnou ostudu před přáteli i rodinou ve filmu Záletník (1976).
Vedle desítek komediálně laděných kreací v převážně komerčních filmech vytvořil i několik náročných charakterních postav. Za roli abbého Duboise, jenž donutí vévodu Orleánského zasáhnout proti bretaňskému povstání v historické fresce Slavnost začíná (1976) a za roli námořního kapitána, který za trest slouží na rybářské lodi v psychologickém dramatu Krab-bubeník (1978), byl dvakrát oceněn prestižní francouzskou cenou Césarem.
Rochefort se dočkal i oscarové nominace za film Ridicule (1996), který natočil se skvělým režisérem Patricem Lecontem. Právě v jeho filmech si francouzský herec zahrál řadu zajímavých rolí - například stárnoucího kadeřníka Antoina, pohrouženého do vzpomínek na dětství a později do manželství s půvabnou kadeřnicí v komorním dramatu Manžel kadeřnice (1989). Za celoživotní dílo byl vyznamenán Zvláštním Césarem (1999). Kromě svých uměleckých zájmů se věnuje chovu koní. V roce 2004 se stal konzultantem jezdectví pro francouzskou televizi. Poprvé se Jean Rochefort oženil v roce 1960, kdy se v Moskvě při natáčení dokumentu Léon Gaross hledá přítele seznámil s polskou fyzičkou Aleksandrou Mosavou. Od konce 80. let je ženatý s Francoise Vidal.
Použitá literatura:
- Fikejz, Miloš. Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století. 2. díl, L-Z. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2002. 739 s. ISBN 80-7207-488-1.
- Nejangličtější Francouz: Jean Rochefort (online). (Cit. 11.12. 2009). Dostupné z: www.televize.cz/scripts/detail.php?id=20020.
(Autor článku - Zatinka, vytvořeno 11. 12. 2009)







