Jean-Louis Trintignant

Básník Špína (Báječná Angelika)

Známý francouzský herec Jean-Louis Trintignant se narodil 11. prosince 1930 v Pont-Saint-Esprit. Jeho otec vlastnil malý podnik na výrobu cukroví a strýc Raymond Trintignant byl slavným automobilovým závodníkem Formule 1. Po maturitě na avignonském lyceu studoval na právnické fakultě v Aix-en-Provence.

V roce 1950 odešel do Paříže, kde navštěvoval herecké kurzy Charlese Dullina a Tanii Balachové. Divadelní dráhu zahájil roku 1951 v souboru Raymonda Hermantiera, s nímž účinkoval v Schillerově Marii Stuartovně, Molliérově Donu Juanovi a Shakespearově Macbethovi. Před filmovou kamerou debutoval v krátkém snímku Péchiny (1955) a v úloze mladého pařížského radioamatéra Jean-Louise, jenž se podílí na záchraně otrávené posádky rybářské lodi, v dramatu o solidaritě lidí různých národností Kdyby všichni chlapi světa....

Výrazněji na sebe upozornil ve skandálním melodramatu A Bůh stvořil ženu, kde ztělesnil vážného, sentimentálního a neústupného Michela Tardieua, nejmladšího ze tří mužů, do jejichž života zasáhne osudová dívka (Brigitte Bardotová). Po návratu z tříleté vojenské služby mu pomohl obnovit kontakty s filmem Roger Vadim, když mu svěřil roli studenta matematiky Dancenyho, který se zamiluje do cynické ženy (Jeanne Moreau) a zaviní smrt jejího manžela (Gérard Philipe), ve zmodernizovaném filmovém přepisu románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti.

Od postav nesmělých, romantických a pasivních mladíků, kteří pouze občas projevují své pravé city, a kteří na tuto svou uzavřenost mnohdy neblaze doplácejí, přešel během 60. let k charakterově a psychologicky složitějším rolím nenápadných a rozporuplných mužů, které ztvárňoval s tlumeným civilismem a zvláštním vnitřním napětím: ovdovělý automobilový závodník Jean-Louis Duroc, s nímž naváže milostný poměr ovdovělá filmová skriptka (Anouk Aimé), ve světově úspěšném melodramatu Muž a žena; katolicky založený inženýr, jehož zdrží na noc ve svém bytě rozvedená lékařka (Françoise Fabian), v komediálně laděném milostném dramatu Moje noc s Maud; zakomplexovaný a zbabělý doktor filozofie Marcello Clerici, který zrazuje vlastní přesvědčení i lidi ve svém okolí za fašismu i po válce, ve filmové adaptaci románu Alberta Moravii Konformista.

Na MFF v Západním Berlíně 1968 obdržel Stříbrného medvěda za roli muže jménem Boris, který přichází po válce do slovenského městečka a mystifikuje jeho obyvatele historkami o zmizelém místním hrdinovi domácího odboje, ve snímku Muž, ktorý luže. Neméně působivý výkon, jenž mu vynesl ocenění na MFF v Cannes 1969, podal v úloze vyšetřujícího soudce, pokoušejícího se objasnit okolnosti vraždy řeckého levicového poslance, v politickém thrilleru Z.

Mnohé z filmů, v nichž vytvořil klíčové party, odhalují z různých zorných úhlů krizi společenské a osobní morálky, zabývají se zločiny nejrůznější povahy, politickými intrikami, válečnými konflikty a špionážními aférami. Jeho hrdinové, v jejichž tváři se zrcadlí s dramaticky strnulou pronikavostí tajemná něha, melancholie i zvrácenost, nevynikají tělesnou ani intelektuální výlučností, projevují se nenápadně bez okázalých gest a emocí, ať už se jedná o chladnokrevné vrahy (Zločin v expresu, Povídka o policajtovi, Mužská záležitost, Hluboké vody), policejního inspektora (Bez motivu), zneužité oběti mocenského spiknutí a vyšších zájmů (Atentát v Paříži, Peníze těch druhých), zkorumpované vysoké politiky (Prší na Santiago, Zločin), zoufalého mstitele (Agrese) či špiona (Pod palbou).

Pro své umělecké ambice se však nikdy nevzdal své automobilistické vášně; několikrát se zúčastnil závodů Chamonix 24 hodin, Rallye Monte Carlo nebo Tour de France Automobile. Po krátkém manželství s herečkou Stéphane Audranovou se roku 1960 oženil s filmovou střihačkou Nadine Marquand, která poté, co se pod svým novým jménem Trintignant prosadila jako filmová režisérka, ho obsazovala do svých filmů (Má lásko, má lásko, Zloděj zločinců, Vědět zakázáno, Svatební cesta).

» Filmografie na IMDb