Jean-Claude Pascal

Osman Ferradži (Angelika a sultán)

Vynikající francouzský herec a uznávaný šansoniér, vlastním jménem Jean-Claude Roger Henri Villeminot, účinkoval v pěti desítkách filmů po boku významných hereček jako jsou Brigitte Bardot, Jeanne Moreau, Michèle Morgan, Sophia Loren nebo Gina Lolobrigida.

Jean-Claude Pascal se narodil 24. října 1927 do pařížské aristokratické rodiny. Když mu byl rok a půl, zemřel mu otec. Jako dítě býval často nemocný a přecitlivělý. Letní měsíce trávil na usedlostech svých prarodičů v Normandii a v okolí Paříže. Ve škole vynikal v dějepise, zeměpise a rodné francouzštině. Jeho studium nakrátko přerušila 2. světová válka, poté se přihlásil na obchodní akademii v Paříži a vykonával praxi v proslulém obchodním domě Galleries Laffayette. Ještě mu nebylo ani sedmnáct let, když se šokovaná rodina dozvěděla o synově dobrovolném vstupu do armády. Za svou odvahu v bojích byl vyznamenán několika medailemi.

Po středoškolských studiích ho dědeček poslal do závodu svého bratrance, kde se téměř půl roku věnoval šití oděvů. Poté působil v rodinném podniku jako administrativní pracovník a zároveň publikoval své návrhy dámského oblečení v týdeníku Elle. Náhoda tomu chtěla, že se v Cannes setkal s Christianem Diorem, který mu ve svém proslulém salónu nabídnul místo módního návrháře. Přes návrhy divadelních kostýmů se Pascal postupně dostal k divadelní a filmové práci. Absolvoval herecký kurz u Reného Simona a brzy stanul jak na scéně, tak i před objektivy televizních a filmových kamer. Ve filmu debutoval v roce 1949 (Quattro rose rosse) a v průběhu padesátých let se zařadil mezi nejpopulárnější milovníky francouzského filmu. Často účinkoval v kostýmních filmech, např. Le Grand Jeu (1954), Le Chevalier de la nuit (Rytíř noci, 1954) či Les Mauvaises rencontres (Špatné známosti, 1955). S příchodem tzv. nové vlny v 60. letech bylo jeho působení před filmovou kamerou stále sporadičtější. Za zmínku stojí pouze romanticko-dobrodružný snímek Angelika a sultán (1968), v němž ztvárnil vládce harémů Osmana Ferradžiho.

» Filmografie na IMDb

Vedle herecké práce byl Pascal významným a mezinárodně uznávaným šansoniérem. Své debutové album vydal již v roce 1955 - obsahovalo dvě písně, přičemž jednu z nich napsal speciálně pro Pascala sám Charles Aznavour. V roce 1961 se zúčastnil prestižní hudební soutěže Eurovision Song Contest, odkud si za píseň Nous Les Amoureux odnesl cenné vítězství. Stejné soutěže se zúčastnil i o dvacet let později, kdy s písní C'est peut-être pas l'Amérique obsadil krásné jedenácté místo. Během své dlouhé hudební kariéry vydal více než pět desítek hudebních alb. Pascal se prosadil i jako spisovatel - v roce 1986 vydal svou autobiografii Le Beau Masque, o dva roky později vydal také historický portrét Marie Stuartovny a roku 1991 publikaci o Ludvíkovi XIII. Zemřel 5. května 1992 na rakovinu plic.

» Nous les amoureux - vítězná píseň na Eurovision Song Contest 1961

» C'est peut-être pas l'Amérique - píseň z Eurovision Song Contest 1981 (video níže)