Fred Williams

Uherský princ Rákóczi (Angelika a král)

Německý herec Fred Williams vytvořil pět desítek menších rolí v německých, italských a koprodukčních filmech šedesátých a sedmdesátých let. Po ukončení herecké kariéry si otevřel obchod s dětským zbožím v Mnichově, kde dnes žije pod svým rodným jménem.

Fred Williams, vlastním jménem Friedrich Wilhelm Löcherer, se narodil 9. února 1938 v Mnichově. Po dokončení studií inženýrství odjel v roce 1961 do Říma, kde krátký čas pracoval v nakladatelství jako zahraniční korespondent. Během svého pobytu v Římě se seznámil s mladým sicilským vévodou di Taurisano, který mu nabídl roli ve filmu Il Capitano di Ferro (Železný kapitán, 1963). Ještě téhož roku získal drobnou roli ve snímku The shortest day (Nejkratší den, 1963), v němž ztvárnil rakouského kapitána, skrývajícího se ve skříni před manželem své milenky (Virna Lisi).

V roce 1964 odcestoval do Paříže, kde přijal roli v rozporuplném kultovním snímku režiséra Bénazérafa Cover Girls. Následoval německý film režiséra Weidenmanna Die Herren (1965), kde si zahrál po boku Lilli Palmer a Roberta Hoffmanna. V témže roce účinkoval ještě ve dvou filmech italské produkce - ve Viscontiho dramatu Vaghe stelle dell'Orsa (Hvězdy Velkého vozu) a ve Felliniho romantickém dramatu Giulietta degli spiriti (Giulietta a duchové). Do povědomí českých diváků se zapsal především jako uherský princ Rákóczi v historicko-dobrodružném filmu Bernarda Borderieho Angelika a král (1966). Historický kostým znovu oblékl ve dvoudílném dobrodružném snímku režiséra Haralda Reinla Die Nibelungen (Nibelungové, 1966-1967), natočeném na motivy staré germánské ságy Píseň o Nibelunzích, v němž ztělesnil Gernota, jednoho z bratrů urozené Kriemhildy.

V roce 1968 získal hlavní roli vůdce lupičů v třináctidílném německém seriálu Rinaldo Rinaldini, který vznikl na motivy stejnojmenného proslulého románu Christiana Augusta Vulpia. Seriál se těšil u německého publika značné oblibě, sám Williams říká, že tehdy obdržel od svých fanoušků okolo půl milionu dopisů. Produzent Müller uvažoval o natočení druhé, mnohem nákladnější série s názvem Orlando Orlandini, ale k tomu už k Williamsově lítosti nikdy nedošlo. Následující rok účinkoval v dalším Borderieho snímku Catherine (1969), kde si zahrál po boku proslulého francouzského herce Clauda Brasseura, s nímž zažíval na place mnoho veselých okamžiků. Na natáčení dalšího filmu Madame und ihre Nichte (1969) naopak nevzpomíná rád, protože představitelka hlavní role Ruth-Maria Kubitschek žárlila na mladou francouzskou kolegyni Edwige Fenech, s níž Williams prožíval milostný vztah. Když pak Williams během natáčení zapomněl svůj text, došlo mezi oběma herci k ostré výměně názorů, která následně vyústila ve vzájemné antipatie.

V roce 1970 si zahrál ve hvězdně obsazeném, ale divácky nepříliš úspěšném Francově hororu Nachts, wenn Dracula erwacht (Hrabě Dracula), v němž ztělesnil Jonathana Harkera, přijíždějícího na hrad starého hraběte Draculy, aby vyjednal prodej odlehlého sídla kdesi v blízkosti Budapešti. O rok později ztvárnil benátského hotelového zlodějíčka Jerryho Hoovera ve třináctidílném komediálním seriálu Duell zu dritt, na jehož natáčení dodnes nerad vzpomíná. Spolupráce s režisérem Hermannem Leitnerem byla dle jeho slov otřesná, každého přetěžoval, vstupoval do záběrů a celkově se choval jako začátečník. Duší byl spíše technik, který si myslel, že herci fungují jako loutky a nepotřebují čas na přípravu.

Ve druhé polovině 70. let následovalo několik dalších nevýznamných filmů německé a italské produkce, v nichž mohl jen stěží zazářit. Williams, který nikdy neměl ambice stát se obdivovanou filmovou hvězdou, se stáhl do ústraní, oženil se a rozhodl se trávit více času s rodinou. V nejlepší mnichovské čtvrti si bývalý herec, perfektně mluvící čtyřmi jazyky, otevřel obchod s dětským zbožím a před kamerou vystupoval už jen sporadicky, např. ve Felliniho filmu A loď pluje (1983). Herec se dnes za žádnou cenu nenechá fotografovat, působí skromně, skoro až nesměle.

» Filmografie na IMDb