Charles Regnier

Mnich Conan Becher (Markýza andělů, Báječná Angelika)

Německý herec, režisér a překladatel Charles Regnier se narodil 22. července 1914 ve městě Freiburg im Breisgau. Otec Antonio Regnier se živil jako praktický lékař a také Charles zpočátku uvažoval o studiu medicíny. Jako dítě snil o tom, že bude cestovat po světě a pomáhat lidem jako jeho idol Albert Schweitzer. Nakonec zakotvil v umělecké sféře a stal se jedním z nejvytíženějších německých divadelních a filmových herců.

Regnier vyrůstal ve Strassburgu a v Badenweileru, kde jeho prarodiče z matčiny strany vlastnili hotel Schloss Hausbaden. V roce 1924 spáchal otec sebevraždu a matka se přestěhovala s dětmi do Heidelbergu, poté do švýcarského Montreux. O pět let později onemocněla tuberkulózou a rodina se rozhodla přesídlit do Davosu. V lázních potkal Regnier celou řadu známých osobností, např. spisovatele Alfreda Henschkeho, který v něm vzbudil zájem o literaturu a divadlo. V roce 1930 se rodina usadila v Berlíně, kde se Regnier seznámil s téměř slepým spisovatelem Ernstem Blassem, který měl na Regnierův intelektuální a umělecký rozvoj zásadní vliv. Mladík spisovatele pravidelně navštěvoval a předčítal mu knihy. I přes hlubokou chudobu se Regnierovi podařilo tu a tam navštěvovat hodiny herectví. Pravděpodobně již v roce 1932 získal svou první malou roli ve filmu La lettre, natočeném v Praze, vyprávějícím o nezaměstnaném muži, který sice vyhraje hlavní cenu v loterii, ale ztratí výherní los.

V roce 1933, kdy byl Hitler již u moci, chtěl Regnier konečně navštěvovat Státní hereckou školu. Mnohokrát však propadl u zkoušek před Říšskou divadelní komorou (RTK). O rok později byl pro údajnou homosexualitu zatčen nacisty a uvězněn v Lichtenburgu, jednom z prvních nacistických koncentračních táborů. Po devíti měsících byl propuštěn na svobodu, ale stejně jako většina vězňů musel přísahat, že neprozradí nic o příšerných poměrech panujících v koncentračním táboře. Aby zapomněl na prožité hrůzy, uchýlil se do italského Portofina, kde si otevřel obchůdek se suvenýry. Obchod mu však nevynášel tolik, aby si zajistil dobré živobytí, a tak se vrátil do Berlína, kde dokončil studium soukromého kurzu herectví. První angažmá získal v roce 1938 v divadle ve Greifswaldu, kde se seznámil s herečkou a zpěvačkou Pamelou Wedekind, kterou si vzal v roce 1940 za manželku. Od roku 1941 účinkoval na jevišti Münchner Kammerspiele, kde setrval až do roku 1958. V letech 1961 až 1962 byl členem Wiener Burgtheater. Mimo to působil od roku 1946 jako učitel herectví v nově založené Otto-Falckenberg-Schule.

Kariéru filmového herce začal v roce 1949, kdy získal roli Bertrama v úspěšném dramatu Josefa von Báky Der Ruf. Nezdráhal se vystupovat ani v umělecky méně hodnotnějších filmech, jako např. v kriminálce Das Testament des Dr. Mabuse (1962), ve wallaceovce Der schwarze Abt (1963) či v dobrodružném snímku Angelika, markýza andělů (1964). Regnier natáčel zpravidla více než deset filmů ročně, jeho filmografie čítá okolo 150 celovečerních a televizních snímků. Za svůj dlouholetý přínos německému filmu byl několikrát oceněn, je nositelem Spolkového kříže za zásluhy. Kromě herectví se věnoval také inscenování divadelních her, psal scénáře a proslavil se také jako překladatel francouzské literatury (např. Georges Simenon, Jean Cocteau, Francois Mauriac). Namluvil také mnoho rozhlasových her, k jeho nejznámějším rolím patří hrabě Dracula pro vydavatelství Europa.

V osmdesátých a devadesátých letech se Regnier zaměřil na bulvární divadlo. Spolu se svou druhou manželkou, herečkou Sonjou Ziemann, podnikal až do vysokého věku pravidelná divadelní turné Německem, Rakouskem a Švýcarskem. Na divadelním jevišti se Regnier objevil naposledy v roce 1999 ve hře Petera Ustinova Endspurt, kde ztvárnil osmdesátiletého invalidního spisovatele, který shrnuje nejdůležitější okamžiky svého života a přitom potkává své alter ego z dřívějších let. Charles Regnier zemřel na mrtvici dne 13. září 2001 v Bad Wiessee.

Charles Regnier měl tři bratry: Henriho Regniera, který byl v letech 1962-1982 šéfem zábavy v Norddeutscher Rundfunk, Axela Regniera, jenž působil jako herec a producent v Bayerischer Rundfunk a Georga Regniera. Z prvního manželství s Pamelou Wedekind, s níž byl ženatý od roku 1940 až do její smrti v roce 1986, pocházejí tři děti: koncertní kytarista Anatol Regnier, herečka Carola Regnier a houslistka Adriana Schiffers. S druhou manželkou Sonjou Ziemann byl ženatý v letech 1989 až do své smrti v roce 2001.

» Filmografie na IMDb