Angelika, markýza andělů

Fotopříběh - 6. část

Nastal den vykonstruovaného procesu s Joffreyem de Peyrac. Hrabě byl předveden před soudní tribunál, který ho vyzval ke složení přísahy. "Přísahám, že řeknu pravdu, ale jakožto šlechtic..." - "Žádné výhrady, nebo nebudete smět mluvit vůbec!" vpadl mu do řeči žalobce Bourié. "Němý obžalovaný, němý obhájce, němá spravedlnost. Je to prostší, viďte? Dobrá, přísahám, že řeknu pravdu, byť i překvapivou." Slovo dostala obžaloba: "Pane předsedo, páni porotci, jen několik slov. Jde o zločin čarodějnictví, který se smrtí trestá a tu žádám i já. Bez komentáře!"

Slovo dostal církevní poradce, kterým nebyl nikdo horší, než mnich Conan Bécher. "Podrobil jsem obžalovaného zkoušce dotykem razidla smočeného ve svěcené vodě. Při tom se každý posedlý ďáblem zachvěje a vykřikne. Desetkrát jsem se dotkl Peyraca, desetkrát. Vykřikl a zachvěl se. Je to pravda?" obrátil se na Joffreye. Hrabě přikývl a v síni to zašumělo údivem. "Bylo to razidlo stejné jako toto, důstojný Conane Béchere?" optal se Desgrez a podal mnichovi nástroj. "Ano, to je klasické razidlo exorcistů." Desgrez přistoupil k Peyracovi a přiložil mu k ruce razidlo. Joffrey se zachvěl bolestí, neboť v nástroji byla skryta jehla. "Toto razidlo je přesná kopie razidla mnichova, výrobek z dílny mistra Antonia, zámečníka z Bastily," vysvětloval Desgrez a požádal o svolení předvést svědka.

Do místnosti vešel mladý chlapec a vyplašeně se rozhlížel kolem. "Prosím, to je dělník, který oba nástroje vyrobil," řekl Desgrez. "To je pravda, pánové," přikývl mladík. "Kolik je vám let?" zeptal se žalobce. "Sedmnáct." Bourié se ušklíbl a zvolal: "Svědek je nezletilý, výpověď neplatná. Stráž!"

Advokát přistoupil k Peyracovi a snažil se mu dodat odvahu. Hrabě se klidně usmál a pak se s bolestivou grimasou posadil na židličku. "Vstaňte, Peyracu!" přikázal Bourié. "Pane předsedo, žádám, abyste mému klientovi dovolil sedět. Byl v mládí těžce zraněn a po několik posledních dnů byl mučen," bránil hraběte Desgrez. "Ale před soudem se stojí!" křičel žalobce. Peyrac se pokusil vstát, ale neudržel se na nohou a upadl na mnichův stolec. "Joffreyi!" zvolala zoufalá Angelika převlečená za jeptišku. Manželé se na sebe láskyplně zadívali a na chvíli přestali vnímat svět kolem sebe.

"Pěkný souboj, dobrý pan de Germontaz," chechtal se černoch Kouassi-Ba a lámanou francouzštinou popisoval, jak jeho pán zvítězil nad nejlepším šermířem Languedocu. Chudák netušil, že jeho spontánní výpověď hraběti přitíží. "Ten mrzák lehce přemohl pana de Germontaz, vynikajícího šermíře. Jediné vysvětlení - Peyrac ho očaroval," vznesl obvinění Bourié. "Očarovat inkvizitorova synovce, lichotíte mi," vysmíval se žalobci Peyrac.

"Co říkáte té loutce? To je fetiš, nalezený v rakvi jedné z vašich milenek. Nejste to vy?" zeptal se hraběte mnich Bécher. Peyrac si figurku pozorně prohlédl a naoko vážně přikývl: "Trochu se mi podobá, ale je hezčí." Lidé v soudní síni se upřímně rozesmáli. "Dávali si vás do hrobu jako krucifix. Považujete se za Boha?" zeptal se zlostně mnich. "Bůh je krásný. On ano."

"Peyrac porotce okouzlil, teď je někdo musí přesvědčit," řekl Desgrez otci Kirscherovi, když skončila první část procesu. "Až se v Bastile setkám s vaším chotěm, madam, nezůstane v něm po mém vymítání ani stopy jakéhokoliv démona," ujistil Angeliku reverend Kirscher. "Svědectví velkého exorcisty bude mít větší váhu, než tvrzení hloupého mnicha," dodal advokát.

V soudní síni předváděl Peyrac kapelování zlata a mnich při tom strašil porotu i přítomné obecenstvo výplody své ďábelské fantazie. Pouze jediný z porotců projevil zájem o rudu, z níž byl zlatý prut vyroben a znalecky si ji prohlížel. "Je to opravdu zlatonosný pyrit," konstatoval muž. "Co vy o tom víte?" opáčil mnich. "Já to denně učím své žáky na univerzitě." Bécher nechal Fritze Hauera i černocha vyvést ze soudní síně a do sálu vtrhla pološílená žena, v níž Angelika poznala Carmencitu.

"Ten muž je démon. Vyrval mě z lůna rodiny, z náruče manžela! A duši, tu vydal do spárů ďábla," křičela bývalá Peyracova milenka. "Museli jsme tu ženu na ochranu skrýt v cele kláštera. Marně!" dodal Bécher. "Při mši svaté se chechtá a láme krucifixy. Pak je zapálí a mě s nimi spaluje!" vřeštěla Carmencita a válela se po podlaze. "Zvedněte tu hysterku! Není o nic posedlejší, než já!" snažil se ukončit tuhle komedii Desgrez. "Nedotýkej se mě, zaslíbila jsem se Bohu, je to můj pán!" nedala se Carmencita a svlékla se před Peyracem do naha. Hrabě se upřímně rozesmál. Předseda soudu nechal ženu vyvést ze síně.

Advokát Desgrez přistoupil ke svému stolu, vzal do ruky popsaný list papíru, poslední důkaz o nevinně Joffreye de Peyrac, a začal nahlas číst: "Já, reverend otec Kirscher z Tovaryšstva Ježíšova, nejvyšší exorcista, prohlašuji na svou čest a svědomí, že Joffrey hrabě de Peyrac, nedává najevo žádné známky posedlosti ďáblem. Dáno v den Páně 25. prosince 1660 v Bastile." Porotci na sebe pohlédli. "Sama církev svatá, jíž se to především týká, osvobozuje mého klienta od nařčení z čarodějnictví. Nebo jí snad popřáváte méně víry, nežli zlobě zaostalého mnicha a ječení bláznivé ženské?" bouřil se Desgrez. "Tribunál se jistě nespokojí se svědectvím vymyšleným v poslední chvíli na záchranu ztracené věci!" oponoval Bourié. "Reverend otec Kirscher může přijít na přelíčení. Já nejsem padělatel, já ne!" bránil se Desgrez a požádal soud o předvolání reverenda Kirschera jako svědka.

Následující den se měl reverend Kirscher dostavit k soudu, ale nebyl k nalezení ani doma, ani na biskupství. Krátce po zahájení líčení vstoupil do síně strážník a oznamoval, že ze Seiny byla vylovena mrtvola otce Kirschera. Angelika zděšeně vykřikla a omdlela. Raymond ji odnesl do svého pokoje a nechal zavolat porodní báby. "To vy, vy jste ho zabili," pravil znechuceně Desgrez, dívaje se přitom na žalobce. "Vy a já to dokážu! Zneužili jste ho a musel zemřít, aby vás už nemohl usvědčit! Ale páni porotci ten zásah po zásluze ocení!" křičel Bourié. "Páni porotci jsou soudní lidé a oceňují už to, že došlo ke dvěma pokusům o vraždu hraběnky de Peyrac a to v Louvru." Joffrey pohlédl vyděšeně na advokáta. O tomhle neměl zřejmě ani tušení. "Osočujete královský majestát?" zeptal se Desgreze předseda soudu. "Ne, ale ty, kteří jej zaslepují!" Předseda vydal strážím rozkaz, aby advokáta zatkli. "Soudní dvůr není svobodný, proces je zfalšován. Sám arcibiskup z Toulouse protestoval proti trestu smrti, který žádá Bourié!" křičel advokát, než se mu podařilo vymanit ze sevření svých strážců a uprchnout.

"Na svou čest a svědomí, navrhujete osvobození nebo smrt?" zeptal se porotců předseda soudu. Porotci chvíli váhali a nakonec uznali Peyraca vinným. "Samozřejmě, musím zemřít. A já vám povím proč. Vypuká povstání frondy. Jistí páni chtějí otrávit krále. Ale pak stanou na hranicích vojska a generálem se stane Condé, jemuž král odpustí frondu. Jenže král neví nic o plánu otrávení." - "V jedech se vyznáte vy," rýpl si do Peyraca mnich Bécher. "Pitomče! Condé zahrnuje dary králova bratra a hledá ztracený jed. A tu zjistí jeho špeh, že Angelika de Peyrac vše vyslechla a jed vzala. A tak je Angelika odsouzena k smrti, ale v cestě stojím já. Musejí zabít i mne." - "No a zabili vás?" neodpustil si poznámku Bécher. "Zatknou mne tedy. Cesta je volná. Teď pánové mohou zavraždit mou ženu a už jim nic nehrozí. A záminka k mému zatčení? Ta nejsměšnější a nejokázalejší: čarodějnictví. Teď víte vše!" Profesor okamžitě zažádal o revizi. "Bereme na vědomí, pane z univerzity, že se stavíte za obžalovaného," podotkl Bourié. "Ale uznáváme vaši žádost. Spravedlnost je velkorysá." - "Spravedlnost nesnáší přívlastky, pane. Není taková, ani onaká. Je spravedlivá," namítl moudře Joffrey. Krátce na to si vyslechl rozsudek smrti upálením na náměstí Gréve.

"Svěřím děti sestře. Půjdu za králem, dá mu milost," řekla Angelika Desgrezovi. "Do Louvru se nedostanete. Jsou vydány čtyři zatykače. Na vás, na mne, na Hauera a na Kouassi-Ba. Dnes v noci odjíždím z Paříže." - "Vy mě opouštíte?" - "Vezměte si tohle, je to šat venkovanky a jeďte se mnou na Monteloup. Je to jediné místo, kde se můžete skrýt vy i vaše děti." - To je bohužel nemožné," namítl Raymond. "Nemůže kompromitovat rodinu. Mne mí nadřízení posílají do vyhnanství." - "Neodejdu, dokud bude Joffrey žít," řekla skálopevně Angelika. "Poslední věc. Vezměte si tenhle měšec a dejte ho katovi. Je to jeho obvyklá cena," poradil jí Desgrez. "Může ho zachránit?" - "Ne, ale uškrtit, aby ho ušetřil utrpení v plamenech." Angelika položila děti před vchod do sestřina domku a schovala se za roh. Se slzami v očích pozorovala, jak je chůva Barbora odnáší dovnitř.

Angelika se vydala za katem, aby mu předala měšec s penězi. Kat přepočítal mince a ujistil ji, že hrabě nebude před smrtí trpět. Angelika se zoufale posadila na schody před katovnou a přemýšlela, co by ještě mohla podniknout na záchranu manžela. V tom k ní přisedl jakýsi malý podivný mužíček a nabízel jí pomoc: popravčí káru by prý mohli přepadnout bandité. Angelika souhlasila a následovala trpaslíka do pařížského podsvětí, známého jako Dvůr zázraků.

"Čekal jsem tě, Angeliko. Neztratil jsem tě z očí ani na okamžik. Věděl jsem, že dnes večer přijdeš," ozval se povědomý mužský hlas. "Nicolasi!" vykřikla překvapeně Angelika. "Nicolas už není. Nicolas na tebe čekal v lese dva dny. Dva dny a dvě noci. Chytili ho vojáci a on je pobil. Teď se jmenuje Calembredaine." - "Zachraň ho," prosila hraběnka. "Ale, že bychom ho unesli katovi z káry?" ušklíbl se Nicolas. "Co mi dáš?" - "Všechno co chceš." - "Jenom mi nenabízej zlato, jsi na mizině! Navrhuji ti obchod. Peyraca chtějí upálit zítra. Znám celou cestu, každý kout a práh. Vysvobodím ti ho a vrátím ti ho živého. A pak spolu odjedeme do Ameriky, jak jsme si to slibovali, když jsme byli děti. Vzpomeň si Angeliko, tam začneme nový život." Angelika na něho nešťastně pohlédla, ale Nicolas byl neoblomný. "Peyrac bude žít, rozvaž si to! Buď všechno, nebo nic!" Zoufalá hraběnka jeho nabídku přijala.

Následující den přepadli bandité popravčí káru. Místo Peyraca však našli ve voze pouze vycpaného panáka. Pospíchali na náměstí Gréve, ale bylo pozdě, plameny už oblizovaly tělo odsouzeného. Angelika zvolna kráčela k hořící hranici, když tu si jí náhle všiml mnich Bécher: "Tu ženskou musím dostat, stráže! Chyťte tu nestvůru, je to čarodějova žena! Ve jménu božím přivlečte ji na hranici a upalte ji! Nenechte ji uniknout, já ji musím dostat upálit! Upálit!" křičel jako smyslů zbavených. Banditům se podařilo Angeliku zachránit a odnést ji do Dvora zázraků, kde se za ni postavili všichni zdraví i na smrt nemocní lidé. Stráže uznaly, že proti přesile nic nezmůžou a rozprchly se.

Nicolas přistoupil ke zdrcené Angelice a začal jí něžně domlouvat: "Zachráněna, slyšíš? Jsi zachráněna, Angeliko. Tady ti nemůže ublížit nikdo, ani sám král. Jsi v bezpečí. Nenabízím ti teď Ameriku, ale tvrz a pevnost a sílu, budeš ji potřebovat, abys mohla začít znovu. A jim můžeš věřit," ukázal na své společníky. "Nejsou to žádní netvoři, jsou to chlapi, i když z nich jde strach. A ty budeš jejich paní, markýza andělů. Angeliko, ty musíš žít, už pro nás, pro své syny, pro pomstu i pro sebe. Angeliko, žít se musí!" Angelika zvedla hlavu a pohlédla na muže, v jejichž očích vyčetla přátelství a podporu. Byla rozhodnuta žít a vychutnat si sladkou pomstu.