Angelika, markýza andělů

Fotopříběh - 5. část

Zoufalá Angelika přijela do Paříže, aby se dověděla důvod zatčení svého manžela. Když se kočár na okamžik zastavil na Novém mostě, aby se kočí zeptal na cestu k paláci, ani si nevšimla, že muž, který kočímu odpovídal, je její bývalý přítel Nicolas.

Angelika se ubytovala u své sestry Hortenzie. "Tak ty mě chceš kompromitovat? Král ti dá zatknout manžela a ty si přijedeš, kočár necháš přede dveřmi a přijdeš si k ženě prokurátora!" láteřila Hortenzie. "Přišla jsem k sestře." - "K sestře! To jsi o ní nevěděla, co, když ses topila ve zlatě!" - "Nemohla's vystát Joffreye." - "Když se někdo z pýchy a ctižádosti provdá za netvora...!" - "Joffrey a netvor! Ty opravdu nikdy nic nepochopíš. Joffrey je nejlepší manžel a nejlepší milenec." - "Nech si ty své oplzlosti!" - "Ano, milenec! Víš co to je?" - "Je mi z tebe nanic!" - "Pak lituji tvého manžela." - "A proč, madam? K politování jste vy," ozval se náhle hlas prokurátora Fallota. "Víte něco?" zeptala se Angelika. "Jen mezi námi. Váš manžel byl dopraven do Bastily. Je to vážné, velmi vážné." - "Snad se z ní lze dostat." - "Vaše chladnokrevnost je báječná, ale zatykač na něho podepsal sám král. A v žalářním rejstříku není ani jméno Peyrac, ani důvod zatčení." - "Král nechce způsobit skandál?" - "Určitě." - "A chce ho jistě co nejdříve omilostnit." - "Nebo zapomenout." - "Jak to zapomenout?" - "Vězení se může stát hrobem."

"Paní hraběnka de Peyrac? Francois Desgrez, advokát," představil se Angelice mladý, pohledný muž. "Pan Fallot mi řekl, že potřebujete obratného člověka. Jsem vám k dispozici." - "Já potřebuji advokáta, ne pokoutného šejdíře." - "Já chápu, jenže kdo z mých ctihodných kolegů přijme obhajobu člověka tak zkompromitovaného, jako je váš manžel? Ale k věci, madam, já zatím nepotřebuji nic než pár informací a nepatrnou zálohu." - "Nic nedostanete. Myslím, že se bez vašich služeb obejdu. Mám ochránce u dvora, víte?" Desgrez se lehce poklonil a odešel.

Angelika navštívila u dvora Vznešenou slečnu, která právě hrála s ostatními dvořany karty. "Ale proč ho zatkli, to je naprostá záhada," špitla nenápadně Angelice. "Řekněte, co s ním udělají?" - "No proces, to je přece samozřejmé." - "Dala bych za jeho svobodu život." - "Já vám pomohu, jak jsem vám slíbila. Ale ještě je na to příliš brzy. Krále ještě pořád straší fronda a víte, jakou jsem v ní hrála roli." Angelika smutně sklopila oči a odešla od stolu.

"Hledám vás po celé Paříži," zvolal radostně d'Andijos, jakmile spatřil hraběnku. "Angeliko, jeden známý přijel z Toulouse, vaše panství tam pustne. Všechno je zavřené, v dole i v domě. Na všem jsou pečetě." - "Ale proč to? Nepřijali jsme krále dobře?" - "Ano, až moc dobře." - "On se urazil?" - "Asi také, ale je v tom něco víc. A nikdo neví co." Jejich rozhovor přerušil rytíř de Lorraine. "Madam, hledá vás jistá vlivná osoba. Jeho královská Výsost, bratr jeho Veličenstva, vás očekává. Jde o vašeho manžela, ale mlčte o tom. V pět hodin v Louvru." Angelika s nadějí v očích pohlédla na d'Andijose a ujistila ho, že všechno jde výborně.

Před návštěvou Louvru zašla Angelika do kapličky, aby se pomodlila za Joffreye. Pak se spolu se služebnou Margot odebrala na audienci k vévodovi Orleánskému. Angelice se čekání v předpokoji zdálo nekonečné a nervózně chodila sem a tam. "Venku už je tma, pojďme, madam. Nechci se nechat zavraždit někde na ulici," prosila Margot svou paní. "Bojím se snad já?" - "Vy ne, ale já ano. V Paříži je nebezpečno a my jsme bez lucerny." V tu chvíli vyšel z Filipova pokoje rytíř de Lorraine. "Výsost vás prosí, abyste ho omluvily. Dostal náhle horečku, museli jsme mu přiložit pijavice." - "Kdy ho tedy uvidím?" zeptala se zklamaně Angelika. "Zítra tady, zase v pět."

Dámy rychle scházely ze schodiště. Angelika nechala služebnou jít napřed. Najednou proťal tmu hrozný výkřik smrtelně raněné Margot. Angelika propadla panice, rychle vyběhla po schodech nahoru a ocitla se v pokoji rytíře de Vardes. "Zachraňte mě, pane, právě zavraždili mou služku," křičela vyděšeně. "Vy, má krásko? A v jakém stavu?" - "Pane, zbývá-li vám trochu cti v těle, pomozte mi!" - "Snad nemáte nepřátele?" - "Mám jenom to!" - "Neříkejte. Já jsem přece tělem i duší váš, vždyť to víte. Přikažte a já poslechnu." - "Tak mne tedy zachraňte. Pospěšme si!" Vardes však chytil Angeliku za ruku a vlekl ji k pohovce. Když se hraběnka začala bránit, uhodil ji takovou silou, že omdlela. Pak ji položil na pohovku a znásilnil.

Když se Angelika vracela k domku své sestry Hortenzie, setkala se znovu s advokátem Desgrezem, který se v přestrojení dostal do Bastily a viděl Joffreye de Peyrac. Zatáhl ji do taverny U Tří paliček a začal vypravovat: "Peyrac je v Bastile. Kvůli arcibiskupovi." - "Neodpustil mu Germontazovu smrt." - "Ne, ne. O ten souboj tu nejde." - "Tak tedy o toho mnicha." - "Ano, Peyrac dráždil inkvizici, to je fakt. Ale arcibiskup chtěl jen symbolický trest a byl by se spokojil s tímto malým poškádlením, jenže události mu načisto přerostly přes hlavu. Snažil se to dokonce zarazit, ale král trvá na obžalobě z čarodějnictví." - "Joffrey je věrný poddaný!" - "Ano, ale král nemá rád ty, co ho v jakémkoliv směru převyšují. A proto vám radím, utečte z Paříže." - "Nikdy! Můj muž na mě čeká a já ho dostanu z Bastily!" - "Vy ne, ale kat." - "Vy podlý lháři, proč mi chcete nahnat strach a stáhnout mě do bahna?" - "Lze v něm totiž najít státní tajemství a já se ho nebojím. Ale není to jen věc vašeho manžela, nýbrž i vaše. Odnedávna ví králův bratr, že znáte nějaké strašné tajemství. Nevím jaké, ale on to ví. A já ho znám. V zájmu svého přítele Condé je schopen vás odstranit nadobro. Zachraňte aspoň holý život a prchněte." - "Nikdy!" - "Ten váš Peyrac bude stejně upálen na náměstí Gréve." - "Vždyť je nevinen," vykřikla zoufale Angelika a stěží zadržovala slzy. "Na popravišti končí mnoho nevinných."

Vznešená slečna zařídila Angelice audienci u krále a ujistila ji, že panovník je hraběnce příznivě nakloněn. Angelika vstoupila do Ludvíkovy pracovny a hluboce se poklonila. "Na mou věru, jste ještě krásnější, než v mých vzpomínkách. Ty zlaté šaty, které jste měla v Toulouse, byly kouzelné," usmál se král. "To byl poslední den mého blaha, sire. Po boku manžela," posmutněla Angelika.

Král nevěřil vlastním uším: "Slyšel jsem dobře? Vy, tak krásná a žádoucí, vy že milujete toho nevábného kulhavce?" - "Je dobrý a okouzlující a sám jste mu blahopřál k jeho vkusu." - "Zvláštní kouzlo, vskutku. Je to zkrátka čaroděj." - "To není pravda!" - "Zapomínáte se, madam." - "Přece nevěříte těm povídačkám o čarodějnictví, sire." - "Vím, co vím, madam. Vyráběl zlato!" - "Které vydobýval z rudy." - "Měl je a to stačí. Měl ho tolik, že se domníval, že smí všechno. Přepych není pro soukromníky, madam. Žít jako král, smí jenom král." - "On má na zřeteli jenom zájem království." - "Jak? Že je nejbohatší? Že může postavit armádu? Že má stát ve státě?" - "Neosnoval žádné spiknutí, sire. Jsme vaši nejvěrnější poddaní!" Angelika zoufale poklekla. Ludvík ji pomohl vstát a začal ji líbat na šíji. Angelika se mu však vysmekla. "Jindy prý nejste tak nedobytná." -. "Kdo se opovážil?" - "Ale, ale. Králi odmítáte to, co dopřáváte jiným na chodbách mého paláce. Na lavičce!" - "Snad byste nevěřil sprostým pomluvám kdejakého lotra!" Král se posměšně ušklíbl. "Co mám dělat? Ukojit váš rozmar? Nejsem už nic, vy můžete vše, řekněte." - "Vždyť já vím, že bych objímal jenom přízrak, myslí byste byla u Peyraca, u toho ďábla! Jděte, madam, ať už o vás nikdy neslyším!" - "Zachraňte ho, sire, jste spravedlivý!" žadonila Angelika, než za ní král zabouchl dveře.

Hraběnka zmateně hledala východ z potemnělého Louvru, když tu se jí najednou zmocnila panika. Vzpomněla si na varovná slova advokáta Desgreze. Když se ohlédla za sebe, spatřila rytíře de Lorraine s taseným mečem. Krátce na to se objevil i Clément Tonnel. Běžela prázdnou chodbou paláce, co jí síly stačily, ale pronásledovatelé ji obklíčili. Najednou zahlédla pootevřené dveře a vklouzla do místnosti.

Očima přelétla pokoj, není-li tu někde východ, jímž by se nepozorovaně dostala ven. Otevřela tajná dvířka a zděšeně ustoupila. Do pokoje vešel králův bratr, doprovázen rytířem de Lorraine. Princ se ušklíbl: "A teď budete muset zmizet. Ale máte na vybranou: jedem nebo mečem." - "Přece mě nezabijete, ničemové!" vykřikla zděšeně Angelika. "Jste už dost velká, abyste tu špinavou práci udělala sama." Princ vytáhl ze skříňky lahvičku s jakousi zeleně zbarvenou tekutinou a vylil trošku do ohně. "Je to velice prudký jed, neucítíte naprosto nic." - "To je ten vitriol, který byl kdysi určen pro vás, Výsosti. A já jsem ho tehdy vzala!" - "To je to, víte toho až příliš mnoho. Pijte!" přikázal princ, zatímco rytíř podával Angelice číši s jedem. Angelika přiložila sklenici k ústům, ale pak na okamžik zaváhala. Pohlédla na rytíře de Lorraine, vychrstla mu obsah číše do obličeje a dala se na útěk.

Angelika přiběhla do sálu plného dvořanů a zastavila se vedle Vznešené slečny: "Pomoc, chtějí mě zabít!" - "Pozor na ni, je posedlá ďáblem!" zalhal králův bratr a pohlédl na hosty. "Nevěřte jí, vyklouzla mi, když jsem ji chtěl odvést do kláštera v Saint-Honoré, na rozkaz krále!" - "To je lež!" bránila se hraběnka. "Vychrstla Lorrainovi do obličeje líh." - "To nebyl líh, ale jed." - "Je šílená." - "Šálí vás smysly, bratránku? Já znám hraběnku de Peyrac," snažila se Angelice pomoct Vznešená slečna. "Tak dost, sestřenko. Jsem bratr králův, vy jste tu jen trpěná. Odejděte!" princ vykázal všechny dvořany z místnosti, zůstal tu pouze věrný d'Andijos. Když mu princ dal čestné slovo, že se od něho Angelika nemá čeho obávat, odešel také. Lorraine tasil meč a chystal se hraběnku probodnout. V tu chvíli přiběhl zpátky d'Andijos a s nasazením vlastního života dopomohl hraběnce k útěku.

Angelika vběhla ke Třem paličkám, kde našla advokáta Desgreze a vyčerpaně se posadila ke stolu. "Tak co, pokoutný šejdíř přichází ke cti?" rýpnul si Desgrez. "Včera zabili mou služku, dnes chtěli zabít mne." - "Vidím, že neuspěli. Ulice jsou nejisté?" - "Ne na ulici, ale v Louvru." - "Když oni se v té barabizně tak nudí." Angelika vstala uraženě od stolu a chtěla odejít. Desgrez ji však chytil za ruku a zeptal se: "Měl jsem pravdu?" - "Teď už vám věřím." - "Dobrá, poslouchám." - "Měla jsem audienci u krále. Joffrey bude obžalován z čarodějnictví." Desgrez vstal, zavolal na svého psa a spolu s Angelikou šel navštívit její sestru Hortenzii.

"Chápej, že tu nemůžeš zůstat s tím procesem přede dveřmi," namítla Hortenzie. "Bezpochyby nechceš ohrozit postavení svého manžela," uhádla Angelika. "Jistě pro to máš pochopení, viď? Přece bys mi nechtěla být na obtíž." Angelika vzdychla a beze slova odešla. Desgrez ji i s dítětem odvezl do kláštera, kde by měla být v bezpečí jak před svými pronásledovateli, tak před policií.

Desgrez zavedl Angeliku do pokoje, kde se šťastně shledala se svým bratrem Raymondem. "Na mou duši, pořád stejně roztomilý, ty ses nezměnil," pravila Angelika Raymondovi, když jí vyčetl její polibek na přivítanou. "Nejste ráda, že tu bratr je?" zeptal se advokát. "Sehnal jsem ho s takovou námahou. Je hodný a slíbil, že nám pomůže." - "Ale protože je u jezuitů, tak se nemůže ani usmát?" - "To ne, ale není mi do smíchu," opáčil Raymond. "Kdy přijde váš exorcista?" zeptal se Desgrez. "Já už o tom čarodějnictví nechci ani slyšet," vybuchla Angelika. "Tak sis neměla brát čaroděje!" namítl Raymond. "On žádný čaroděj není, to je nesmysl." - "A my to dokážeme. Reverend otec Kirscher přispěje svým svědectvím díky vám," vložil se do hovoru Desgrez a pohlédl na duchovního. "Přiměju reverenda, aby svědčil. A nemá-li Peyrac opravdu žádné pletky s ďáblem, je ostatek v rukou božích," uzavřel rozhovor Raymond.