Angelika, markýza andělů

Fotopříběh - 4. část

Psal se rok 1659. Angelika ležela s Joffreyem na lehátku u bazénku. Zatímco se mazlila se synem Florimondem, kterého jí právě přinesly služebné, navštívil hraběte posel se spěšným listem. Angelice byl onen muž povědomý, ale nemohla si vzpomenout, kde ho viděla. Byla si ale jistá, že za příjemných okolností to nebylo. Z přemýšlení ji vytrhl až manželův radostný hlas: "Hádej, kdo přijede." - "Mě stačíš ty. Z koho bych ještě mohla mít radost?" - "To není jenom radost, ale pocta. Zastaví se tu král. Vrací se s novomanželkou ze St-Jean-de-Luz."

"Koráb lásky. V krůtě je zapečená perlička a v té zase křepelka nadívaná parmskou šunkou. Můj recept," představoval Joffrey de Peyrac lahůdky na králově stole a doléval přitom panovníkovi číši. "Pomerol 1629, sire. Lehké a lahodné." - "Připomeňte mi ještě tohleto, to má něco římského," ukázal král na jinou karafu s vínem. "Je to víno z Ermitáže a píval je už César, sire." - "Můj sklep se s vaším nedá srovnat. Je to váš oblíbený koníček?" - "Ne, sire. Tím je hudba." - "Tak? Viděl jsem vaši sbírku hudebních nástrojů, je báječná. Máte taky kabinet medailí, galerii starožitností. Jak jste to získal?" - "Miluji to, sire." - "To stačí?" - "Milovat znamená chtít a co člověk chce, to dostane." - "Říká se, že vy vskutku chcete mnoho. Taky se pokusím chtít."

"A co to zlato, o němž se mluví až u dvora?" pokračoval ve vyzvídání král. "To člověk vezme skálu, sire, a za pomoci doutnáku a prachu ji rozbije. Hrabe v hlubinách země, prosévá, drtí a zahřívá a jeho námaha je odměněna," vysvětloval vášnivě hrabě. "Váš Peyrac je blázen, že bratránka pobouzí," špitla Vznešená slečna d'Andijosovi. "Podivuhodné, Peyracu, ale ten svůj nejvzácnější poklad, jak jsem slyšel, ten ukrýváte." - "Sire?" - "Svou choť, údajně největší krasavici říše." - "Čeká toliko na váš pokyn, sire," odpověděl hrabě a otočil se ke dveřím.

Do sálu vstoupila Angelika v přepychových zlatých šatech a okamžitě okouzlila všechny přítomné hosty včetně krále. Hraběnka se hluboce uklonila a usmála se na panovníka, který nenápadně pohlédl na svou novomanželku. "Jste krásná, madam. Díky!" řekl stroze a více nevěnoval Angelice pozornost. Hraběnka nechápavě pohlédla na Joffreye a pak odešla mezi hosty.

"Víte, že jste svrchovaně neopatrná?" upozornila Angeliku Vznešená slečna. "Ta šíje, ty oči, ta ňadra. Aspoň ta si zahalte, má drahá. Dvůr je přísný a upnutý až po krk. Trapná móda, jen co je pravda. Ale radím vám dobře." K dámám přistoupil pohledný mladý muž: "Anno Marie Luiso, představte mne." - "Vardes, nejnebezpečnější svůdce Paříže." - "Kde je to nebezpečí?" rýpla si Angelika. "To ukazuji na požádání." - "A také král hulvátů," dodala Vznešená slečna. "Výstižné označení," přikývla pohrdavě hraběnka. Vardes se urazil a odešel. "Jste báječní, Peyrac i vy, tak osvěžující," rozplývala se králova sestřenice. "Až budete v Paříži, přijďte za mnou. Ale teď umírám hlady." - "Abych pravdu řekla já také. Zařídím to," usmála se Angelika a odběhla. Když král dovečeřel, zeptal se ho Joffrey, zda si nepřeje, aby začal ples. Panovník se vymluvil na královninu únavu a odešel s novomanželkou do pokoje.

Následující ráno byl Joffrey v dobré náladě. "Čemu se směješ?" zeptala se Angelika. "Jak ses včera mezi těmi ženskými vyjímala. Jako perla mezi fazolemi." Joffrey dlouze políbil Angeliku a pak na ni vážně pohlédl. "Nepodvedeš mě nikdy?" - "Ne, milý." - "Kdybys mě podvedla..." - "Zabil bys mě." Hrabě znovu políbil svou ženu, když v tom uslyšel z chodby hlas rytíře de Vardes, jak popohání královo služebnictvo. "To by král přece neudělal," potřásl nevěřícně hlavou a odešel z pokoje.

"Král odjíždí?" zeptal se Joffrey rytíře de Vardes. "Už odjel!" - "Aniž se rozloučil?" - "Víte dobře, můj drahý, že král je svrchovaný pán a je všude doma. Prokázal vám už dost velkou čest, že se uráčil tu přenocovat!" Joffrey se naštvaně vrátil do pokoje. "Když si pomyslím, že jsem mu zachránila život," vzdychla Angelika, aniž tušila, že je za dveřmi poslouchá Clément Tonnel, jeden z bývalých účastníků spiknutí proti králi. "Já zastihla Condého, když u Plessisů připravoval královraždu. Už si chystal fiolu s jedem. Ale já jsem to zahlédla a tak jsem ukradla skříňku s tím jedem i s úmluvou podepsanou spiklenci," vyprávěla Angelika. "Ne, nesměj se. Ty nevíš, že Condé je teď jedna ruka s královým bratrem a ten mu nic neodepře. Kdyby se dověděl, cos udělala, hrozila by ti smrt!" varoval ji Joffrey.

"Kam jdete?" zeptala se vyplašeně Angelika svého chotě. "Za králem, Angeliko!" - "Snad mu to nechcete říct?" - "Ne! Ale z mého domu se takto neodchází!" - "Ale nechte ho. Nudí se, stačí vidět královnu. My jsme šťastní, Joffreyi." - "Já viděl spíš jeho. Jedu bránit právě naše štěstí." - "To nám nevezme nikdo," vykřikla zoufale Angelika. "Je-li král proti nám, chci vědět, na čem jsem!"

Jakmile za Peyracem zapadly dveře, vešel do pokoje rytíř de Vardes. "Jdu se s vámi rozloučit, madam." - "Kdo vám dovolil vejít?" - "Manžel na cestách, vaši negři bůhví kde, přece vás nenechám samotnou." - "Odejděte!" - "Kolikrát mi bylo řečeno, abych odešel a všechny dámy mně pak děkovaly, že jsem neuposlechl." - "Divné dámy!" Vardes povalil Angeliku na postel a chtěl ji znásilnit. Hraběnčino volání o pomoc zaslechl d'Andijos, vtrhnul do pokoje a rytíře vyfackoval. "Však já si tu děvku najdu, však já tu děvku dostanu! Ano, jednou vás dostanu, se vším všudy!" vztekal se Vardes a práskl dveřmi. "Ale kde je Peyrac?" podivil se d'Andijos. "Jel si promluvit s králem." - "Proč ho tak dráždí? To je šílenství! Pojedu na ním, přivedu vám ho zpátky."

Celý večer Angelika marně vyhlížela manžela. Pak se náhle rozrazily dveře a do pokoje vešel zkrvavený Kouassi-Ba. "Co se stalo?" zeptala se vyděšeně. "Pán unesen. Zabil jeden, ale ostatních tuze moc. Pán unesen v kočár." - "Arcibiskupovy gardy?" - "Ne, vojáci od krále." - "A přijal pána král?" - "Ne, záloha dřív." - "To musí být nějaký omyl, nedopatření. A co d'Andijos, kde je?" - "Ten jel do Paříž. Pokusí se dostat ke králi." - "Dej zapřahat. Když nemohl pán, promluvím s králem já."