Angelika, markýza andělů

Fotopříběh - 2. část

O několik dní později přijel na zámek Monteloup kočár hraběte de Peyrac, z něhož vystoupil vysoký, pohledný šlechtic. "Madam, nebesa blednou vedle vaší krásy. Jsem přešťasten, protože mne vám určili za manžela, ale zároveň nešťasten, protože jsem Bernard d'Andijos a budu s vámi oddán jen v zastoupení." Angeličin úsměv na tváři vystřídalo zklamání. "Podle královského dekretu a zvláštního výnosu parlamentu naší provincie mají být všichni snoubenci nebydlící v témže místě občansky oddáni v zastoupení. Pan hrabě de Peyrac se tedy se svou chotí, madam, setká teprve při církevním obřadu ve svém sídelním městě Toulouse," vysvětloval notář Molines.

Na Monteloupu probíhala svatební hostina. Všichni se smáli a tancovali, jen Angelika mlčky pozorovala bavící se hosty. "Angeliko, tak řekněte něco. Peyrac nemá rád smutná děvčata," pobízel nevěstu na mol opilý Bernard. "D'Andijosi, je skutečně tak šeredný?" zeptala se markýze vystrašená Angelika. "Šeredný? Ale ne, není šeredný, je strašlivý," chechtal se škodolibě Bernard.

Angelika zamyšleně pohlédla na Nicolase, který ji z povzdálí pozoroval a vyzvala ho, aby ji následoval do stodoly. "Miluj mě, Nicolasi, miluj mě. Já chci, abys to poprvé byl ty. Někdo krásný, mladý, svěží, něžný. Snaž se být něžný." Nicolas položil Angeliku do sena a začal ji líbat. V tu chvíli přiběhl do stodoly sluha Vilém a začal mladíkovi vyhrožovat zbraní. Nicolas se bránil a nakonec vysloužilého vojáka v sebeobraně zabil. Angelika slíbila Nicolasovi, že za ním přijde k rybníku, pomohla mu k útěku a pak se vrátila mezi tančící hosty.

O několik dní později přijela Angelika ke svému manželovi do Toulouse. "To je čestná salva na uvítanou," vysvětloval d'Andijos, když projížděli olověnými doly. "Už jste doma, madam, na panství čaroděje Peyraca." Černoch Kouassi-Ba, sluha a věrný přítel hraběte de Peyrac, doprovodil nevěstu do jejího pokoje, aby si odpočinula a přichystala se na církevní svatební obřad.

Služebná Margot prováděla poslední úpravy na Angeličiných svatebních šatech a chystala se nasadit nevěstě závoj. Vystrašená hraběnka však vyběhla z pokoje do sálu, kde se poprvé setkala se svým manželem, o kterém se vyprávělo, že je podivín a čaroděj. Zděšeně začala couvat zpět ke dveřím a s pláčem utekla do svého pokoje.

Po církevním obřadu se konala svatební hostina. Angeličina nevšední krása okamžitě okouzlila všechny přítomné muže včetně arcibiskupa, zároveň však vyvolala žárlivost bývalé Peyracovy milenky. "Teď končí tvá vláda, Carmencito," poznamenala její přítelkyně. "Vsaď se, že ne. Udržet si muže jako je Peyrac, na to nestačí být venkovská panna. Má rád všechno, co je nebezpečné, co pálí, co drásá, co bolí," namítala Carmencita. "Na tvém místě bych si dala pozor, tyhle nanynky jsou nadané," varovala ji znovu přítelkyně. "Jen co se jí nabaží. Na to stačí týden a vrátí se ke mně, na kolenou!"

"Drahý Peyracu, vaše choť by popletla hlavu i světci," pravil arcibiskup při pohledu na tančící Angeliku. "Vy se bát nemusíte, monsieure," odpověděl Joffrey. "Jak to myslíte?" - "Váš úbor a má noha nám zapovídají tanec." - "Naneštěstí." - "Prosím?" - "Abyste mi rozuměl, Bůh dal světu krásu, abychom nad ní žasli." - "Jen žasněte, žasněte, monsieure." - "Jak vtělený půvab." - "Nebude vám vadit kouř?" zeptal se Joffrey. "Co to máte?" - "Takzvaný doutník, monsieure." - "Ohavná věc, vypadá to jako lejno." - "Objevil jsem to v Americe. Je to nejčistší tabák." - "Můžete kouřit dýmku nebo šňupat." - "Doutník je ušlechtilejší." - "Pořád se chcete odlišovat. Děláte mi starosti, synu. Pozor na to."

"Jaká hojnost, jaký přepych. Doufám, dcero, že nezapomenete na dobročinnost," řekl arcibiskup Angelice. "Znám svou povinnost, monsieure. Přicházím z kláštera. Vaše farnost je i má," přikývla hraběnka. "Vaše povolnost mne dojímá, dítě. Ale váš choť je prazvláštní," dodal arcibiskup a pohlédl přitom na Peyraca, který právě dával pokyn hudebníkům, aby přestali hrát.

Joffrey nabídl nešťastné novomanželce rámě a odváděl ji do ložnice, kde už služebné připravovaly lázeň. Po koupeli uložily Angeliku do postele, popřáli jí dobrou noc a nechaly ji o samotě čekat na manžela.

Angelika ležela na lůžku a vystrašeně pozorovala svého chotě. Joffrey ji chtěl políbit, ale Angelika odvrátila hlavu a zavřela oči, aby se nemusela dívat na manželovu zjizvenou tvář. Joffrey se nenechal odradit a začal líbat Angeličina ňadra. "Koupil jste si mne, tak si tedy poslužte a pak jděte, pane!" sykla Angelika. Joffrey pochopil, že násilím by jen posílil její odpor a tak dále nenaléhal. "Nikdy jsem neuštval žádnou laň. Přeji vám dobrou noc, madam," usmál se a pak dodal: "Už jsem slyšel o vaší kráse, ale je nevýslovná."

Druhý den ráno navštívila Angelika svého manžela v olověných dolech. "To je mé dílo," pravil hrdě Joffrey. "Jste přece mou chotí a nic o mě nevíte. Dovolte, abych se vám představil: jsem čaroděj Peyrac. Říká se, že jsem ďábelský, ale vy uvidíte, jak je ďábel neškodný. To jsou mí dílovedoucí," představil své společníky. "V Číně jsem ovládl chemii a astronomii, v Indii nauku o jedech a protijedech a u Arabů algebru. Byl jsem u nich v zajetí. Potopili mi loď a na památku mi nechali tohle," ukázal na svou zjizvenou tvář. "Zachránil mě Kouassi-Ba." Angelika obdivně pohlédla na černocha a pokračovala v prohlídce dolu.

Joffrey přistoupil k muži sedícímu za psacím stolem: "Tohle je můj účetní. Je to syn mé chůvy, kalvinista. Jednou nás přišli pobít vojáci. Vyskákali jsme z oken a on si zlámal obě nohy. Já jen jednu, naštěstí." Pak se obrátil k plavovlasému dělníkovi ve středních letech: "Tohle je Fritz Hauer, poznal jsem ho v Sasku před deseti lety, vracel jsem se z Ruska. Jemu vděčím za umění kapelovat zlato. Za své bohatství, i vaše. A tak jste poznala ďábla."

"To je prut ryzího zlata," ukazoval Joffrey na cihličku, kterou mu právě přinesl Fritz. "Jaká podívaná pro našeho přítele arcibiskupa. Na vašem místě by mě rovnou poslal na hranici inkvizice," ušklíbl se. "Tak je to pravda, že jste čaroděj?" zeptala se Angelika. "Co myslíte vy?" opáčil Peyrac. Angelika poodešla stranou: "Chci vám poděkovat za včerejší noc." - "Že jsem nenaléhal?" - "Ano." - "Nejsem přece žádný násilník. A nejsem také takový hlupák, abych zošklivil lásku ženě tak půvabné, jako jste vy." - "Díky." - "Neděkujte. Každé oběti se dostane odměny a jednoho dne ve vás najdu ne choť, ale milenku." - "V to nedoufejte, pane! Ani milenku, ani choť!" - "Líbí se mi, jak se bouříte," usmál se Joffrey. "Proč jste si mě vůbec vzal?" - "Než jsem vás poznal pro olověné doly vašeho otce." - "Obchod je obchod, že?" - "Pro váš půvab, když jsem vás uviděl." - "A pro co teď?" - "Pro vaši nezkrotnost. Až budete má, budu nejšťastnější člověk na světě." - "Toho se nedočkáte!" - "Mnohé mění čas, prosím vás jenom, abyste zůstala pořád stejně krásná." Joffrey podal Angelice zlatý prut, ale hraběnka zavrtěla hlavou a nabídla ho ubožákům pracujícím v dole.