Angelika a král

Fotopříběh - 6. část

V noci se Angelika a Barcarolle vydali k ďáblově stavení. Nepozorovaně vklouzli dovnitř a stali se svědky černé mše. Jeden ze satanistů předčítal text a nahá žena, ležící na jakémsi stolku, opakovala slova po něm. "Ve jménu Asmodea, archanděla tmy, vládce zatracených. Žádám přízeň krále a prince následníka. Kéž ta přízeň mě neopouští. Kéž královna je neplodná. Kéž král opustí její lože i stůl. Kéž mé sokyně zhynou." Angelika poznala hlas madam de Montespan. Jiný satanista přinesl plačící novorozeně a položil ho markýze na břicho. První satanista, jenž předčítal text, vytáhl nůž a chystal se dítě zabít. Angelika vykřikla hrůzou a dala se na útěk. Barcarolle se však nechal vlastní neopatrností zastřelit.

Angelika všechno pověděla Desgrezovi a zeptala se, co si o tom myslí. "Moje moc sahá jen po bránu Versailles a madam de Montespan je milenkou krále. Musíme počkat." - "Počkat, až mě zabije? Král by uvěřil důkazu pravdy!" zlobila se Angelika. "Kdyby mu tento důkaz mohl být předložen, byl bych mu ho dal." - "Vy jste věděl, co dělá Monvoisinová?" - "Ovšemže. Dvůr je srdcem státu a král nemůže bez jasných důkazů ani soudit, ani zbavit milosti." - "Tak vám to nevadí, že se tam vraždí děti!" - "Snad je lepší, když několik dětí zemře a tím zachrání životy tisíce jiných. Odhalím tu travičskou aféru včas a uvidíte madam, že se o tom bude mluvit po celé Evropě. Zatím vás prosím o jedno: opusťte dvůr." - "To ne! Jsem žena a není mi lhostejné, jestli pár dětí zemře nebo ne. Půjdu za králem!" - "Okamžik, prosím! Vy se tím zničíte a pak už nikdy nenajdete svého manžela, hraběte de Peyrac." Angelika zůstala jako opařená. "Co to říkáte? Vím dobře, že je to lež!" - "Je to pravda." - "Joffrey je mrtev!" - "On žije. Chtěl jsem to zamlčet markýze de Plessis-Bellière, nebo příští milence krále, ale nevidím jinou možnost, jak odvrátit hraběnku de Peyrac od tohoto činu."

"Našel jsem architekta, který pro vašeho muže postavil palác v Beautreillis. Jsme na místě, kde stál starý klášter velmistra templářů. Prosím, tady je vchod do tajné podzemní chodby," ukázal Desgrez na starou studnu. Vlezl dovnitř a hraběnka za ním. Z okna všechno vyděšeně pozoroval Savary. Proběhl laboratoří a zřejmě utíkal zamést stopy po svém pánovi.

Desgrez a Angelika se ocitli v podzemní chodbě, kde našli truhlici a staré kožené váčky. "Čí je to pečeť?" zeptal se Desgrez. "Je to pečeť Peyraků." - "Poznáváte tyto váčky?" - "Patřily mému muži, dával si do nich zlato." - "Vidíte, to je hmatatelný důkaz, že váš manžel se nikdy nemohl utopit v Seině." Desgrez začal vyprávět Angelice o osudech jejího manžela. "Zjistil jsem to po dlouhém pátrání. Když ho mniši z kláštera vyléčili, Joffrey de Peyrac se vrátil do Paříže. Poražený, zničený člověk. Dostal se až sem, ke Hřbitovu neviňátek, otevřel si tajný vchod do podzemí, našel své ukryté zlato. Neboť zlato je klíč k moci. Zlato je spojenec. Zlato je svoboda." Angelika se rozzářila štěstím. "Je naživu, je volný." - "To je hezký pohled vidět vás šťastnou." - "Kde je?" - "Ztratil jsem stopu v malém přístavu na jihu." - "Na jihu? Pojedu ho hledat. A najdu ho!" - "Určitě. Mám z toho velkou radost." Angelika chtěla ihned zapřáhnout koně, ale Desgrez ji přesvědčil, aby počkala alespoň do rána, neboť v noci jsou silnice nebezpečné. Tohle rozhodnutí se však Angelice stalo málem osudné.

V ďáblově stavení se satanisté radili o dalším osudu Angeliky. Slečna Desoeilletová si byla naprosto jistá, že dáma převlečená za tulačku byla právě markýza de Plessis-Bellière. Byli si dobře vědomi toho, že pokud by se o černých mších dozvěděl král, čekal by je soud a poprava. Angelika musí zemřít!

V noci se do Angeličiny ložnice vplížil Joffrey de Peyrac. Stál u lůžka své ženy a díval se, jak spí. Pak potichu zavřel dveře a odešel. Postranním vchodem vnikl do paláce jeden ze satanistů. Vytáhl nůž a chystal se Angeliku zabít. Joffrey po něm ihned skočil a podřezal mu hrdlo.

Satanistův výkřik vzbudil Angeliku. Běžela do sálu, kde spatřila Joffreye. Dlouhou chvíli na sebe tiše hleděli, a pak se dal Joffrey na útěk. Angelika ho pronásledovala až do podzemní chodby, kde jí zmizel za zamčenými dveřmi. Volala ho a prosila, aby jí otevřel, ale hrabě nakonec bez jediného slova odešel.

"Byl to on, vím to," řekla Angelika Desgrezovi. "Možná, že se změnil. Hrabě de Peyrac, kterého jste milovala, zemřel na Place de Grève." - "To je mi jedno, jestli je žebrák a psanec. Je to stále on." - "Možná. A z vás se zatím stala markýza de Plessis-Bellière." - "Myslela jsem, že je mrtev. Zmizel mi, já byla jenom žena..." - "Miloval ve vás to, čím se lišíte od druhých. Co máte jen vy." - "Myslíte, že už mě nemiluje?" - "Myslím, že už neviděl jiné východisko. Tolik let jste žili odloučeně." - "Zůstaly mi vzpomínky. Když člověk miluje, stačí mu to na celý život." - "Dal jsem hlídat vaši bránu. Nařídil to král. Ale můžete jít podzemím." - "Zamkl. Ostatně na tom už nezáleží." - "Zamčené brány jsou k tomu, aby byly otevřeny. Aby konečně čistý vzduch zavál do chrámu. To není z mé hlavy, to je Šalamoun." Po těchto slovech Desgrez odešel a do komnaty vstoupil Savary. Přinesl Angelice dopis od Joffreye.

Angelika otevřela list a začala číst: "Má lásko, přišel jsem se podívat, jak spíš. Jen se na tebe podívat, aniž bys o tom věděla. Osud, který se spiknul proti nám, tomu chtěl, abychom se viděli. Když jsem se ti vyhnul, když jsem s tebou nechtěl mluvit, bylo to jen proto, že by vše začalo znovu. A to se nesmělo stát. Tvůj život je slunce a můj je podzemí. Nemám vůbec nic, co bych ti dal. Zapomeň na mě. Možná, že se ti brzy nabídne lepší budoucnost, neodmítej ji, prosím tě. Zůstaň naživu pro naše děti. Odnáším s sebou kus věčnosti - tvůj úsměv uprostřed spánku." Když Angelika dočetla dopis, rozplakala se. "Musíte být rozumná, madam," chlácholil ji Savary. "Rozumná, říkáte? To jsem nikdy nebyla! Pojedu na jih a tam ho najdu!" rozhodla se Angelika. "Pojedeme oba dva dolů na jih, a přesně řečeno, všichni tři!" - "Tři?" - "Také múmi." - "Ach, pošetilče. Najděte nejrychlejší kočár, jaký máme a rozjedeme se za ním!"

KONEC