Michel Magne

Při zmínce o legendární sérii filmů o Angelice se jistě všem vybaví podmanivá melodie, jejímž autorem je francouzský skladatel Michel Magne. Ústřední melodie i některé její instrumentální variace jsou dodnes natolik populární, že opakovaně vycházejí na různých hudebních nosičích. V následujícím článku se podrobněji seznámíme s Magneho hudební tvorbou a představíme si soundtrack z Angeliky, kde budete mít možnost poslechnout si ukázky melodií.

Fenomenální francouzský skladatel Michel Magne byl zejména v 60. letech 20. století jedním z nejvýznamnějších a nejvytíženějších autorů filmové hudby. Složil melodie k více než osmi desítkám filmů nejrůznějších žánrů, z nichž si čeští diváci nejvíce pamatují legendární Angeliku, Fantomase či Bídníky. Michel Magne se narodil se 20. března 1930 ve městě Lisieux, zemřel 19. prosince v Cergy-Pontoise. V dětství hrával na varhany při nedělních bohoslužbách, po válce pak začal se studiem hudby na Státní konzervatoři v Caen a později v Paříži. Během povinné vojenské služby hrál v armádní kapele, po návratu do civilního života se spolu s několika přáteli z hudební konzervatoře začal věnovat elektronické instrumentální hudbě. Od poloviny 50. let pořádal koncerty, dirigoval orchestry, skládal hudbu k divadelním hrám i baletům, vydával své první desky. V pětadvaceti letech získal nabídku na zkomponování hudby k filmu Le pain vivant (1955), kde podal přesvědčivý výkon. Uvědomil si, že stojí na prahu kariéry filmového komponisty.

Poptávka po Magneho kompozicích byla vysoká, kvalita samotných filmů však výrazně zaostávala. Ale na tom mu nezáleželo, potřeboval peníze. Ke kvalitnější tvorbě se dostal až v roce 1962, kdy ho Henri Verneuil požádal o hudební doprovod k hvězdně obsazenému snímku Opice v zimě (Un Singe en hiver), natočeném podle románu Antoinea Blondina. Následoval film Rogera Vadima Láska na polštáři (Repos du guerrier, 1962) s Brigitte Bardot a Robertem Hosseinem a poté Ďábel a desatero (Diable et les dix commandements, 1962) od Juliena Duviviera. V následujícím roce napomohl k úspěchu akční komedie Georgese Lautnera Povedení strejcové (Les Tontons flingueurs), v němž zazářily hvězdy Lino Ventura, Francis Blanche a Bernard Blier. Přelom v dosavadní Magneho kariéře znamenala léta 1964-1968, kdy zkomponoval legendární melodie pro úspěšné francouzské filmy o Angelice a Fantomasovi.

V roce 1969 vybudoval ve svém polorozbořeném šlechtickém sídle v Hérouville vlastní hudební studio S.E.M.M., kde spolupracoval např. s Eltonem Johnem, Rodem Stewartem, Davidem Bowiem, kapelami Bee Gees, Magma nebo Pink Floyd. Podnik byl ale vysoce ztrátový a o čtyři roky později byla na firmu uvalena soudní kontrola. Pro skladatele to byla velká rána a nikdy se z toho zcela nevzpamatoval. Přišel o nahrávací studio i zámek, autorská práva podléhala exekuci. S rodinou se odstěhoval na jih Francie do Saint-Paul de Vence, kde se věnoval psaní své biografie. Maximálně omezil nahrávání, komponování i koncerty. Podrážděný a vyčerpaný z finančních dopadů svých opakovaných neúspěchů ukončil svůj život 19. prosince 1984 v Pontoise.

Angélique marquise des anges (soundtrack)

Základní melodie z filmů o Angelice vycházely na gramofonových deskách již v šedesátých a sedmdesátých letech. Nejucelenější sbírku melodií však má na svědomí vydavatelství EMI, které v roce 1995 uvedlo na trh hudební CD s osmnácti melodiemi z filmů Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika a Angelika a král.

* Originální francouzský název skladby je nepřesný, protože ve skutečnosti je melodie ze scény, kdy je Joffrey de Peyrac veden vojáky na popravu a pak zdánlivě upálen.

Nezařazené skladby

Melodie, které jsou uvedeny v následující tabulce, se nenacházejí na soundtracku Angélique marquise des anges. Ukázky jsou vystřiženy přímo z filmů, proto můžete v pozadí slyšet zpěv ptáků, kopyta koní či smích.