Angelika v československé filmové distribuci

Premiéry filmů v letech 1968-1971

Bývalá 60. léta znamenala v Československu podstatný rozvoj kinematografie. Stavěla se nová velkokapacitní kina 70mm formátu, do nichž se dostávaly převážně dobrodružné filmy, westerny a filmy francouzské produkce, které se těšily obzvláště velké oblibě. Byly vytvořeny tzv. výběrové komise, které rozhodovaly o výběru a nákupu filmů ze zahraničí. Členy těchto komisí, kterými byli převážně ředitelé závodů a vedoucí programoví pracovníci, vybíral generální ředitel Československého filmu. K pracovníkům patřili ještě zaměstnanci Ministerstva kultury a kulturně-političtí pracovníci tehdejší KSČ. K této části patřil také Filmexport, samostatná organizace, která měla na starosti prodej našich filmů do zahraničí a dovoz zakoupených filmů ze zahraničí.

Po velkém úspěchu francouzského filmu režiséra Bernarda Borderieho Tři mušketýři (1961), který se v našich kinech promítal v letech 1963 až 1975 s prodlouženým monopolem promítání na dalších 5 let, rozhodla výběrová komise o zakoupení autorského práva na promítání dvou nových filmů z dílny tohoto významného režiséra, a sice Angelika, markýza andělů a Angelika a král. Autorské právo bylo zakoupeno v roce 1966, ale premiéra filmů se v našich kinech uskutečnila až o dva roky později. Dvouletý výpadek byl způsoben zejména tím, že filmy musely projít ideologickou cenzurou a splňovat určité podmínky a kritéria výběru.

Snímek Angelika, markýza andělů byl do distribuce uveden dne 22. října 1968 pod distribučním číslem 8155 a o pět týdnů později, dne 29. listopadu 1968, se premiéry dočkal také film Angelika a král. Oba snímky šíře 35 mm (systém DyaliScope) byly v kinech uváděny ve všech obrazových formátech, tedy jak v kinech širokoúhlých s poměrem stran 1:2,35, tak v kinech klasických s poměrem stran 1:1,66. Pořízeny byly i 16 mm kopie. Hned prvá představení snímků byla beznadějně vyprodaná, a tak se vedení Československého filmu rozhodlo filmy dodatečně nadabovat. V praxi to tedy vypadalo tak, že premiérové kopie těchto filmů byly promítány v původním znění s českými nebo slovenskými titulky, zatímco reprízy filmů si mohli diváci vychutnat s legendárním českým dabingem.

Co se týče propagačního materiálu, jeho výroba závisela především na atraktivitě titulu. V každém kraji se nacházel tzv. sklad reklamy, kam byly dodávány materiály sloužící k propagaci filmu. K Angelice se na skladě nacházelo okolo 150 ks plakátů formátu A1, 300 ks plakátů formátu A3 a zhruba 8 až 10 sad vývěskových fotografií (tzv. fotosek), které se posléze vyvěšovaly ve vitrínách kin. Jedna sada fotosek obsahovala 12 až 15 fotografií, takže na skladě bylo uloženo až 150 fotografií k jednomu filmu. Pokud byly v jednom kraji sklady dva, počet kusů reklamního materiálu byl pochopitelně dvojnásobný.

Po velkém úspěchu prvních dvou filmů o Angelice rozhodlo vedení Československého filmu o zakoupení zbývajících třech dílů Angeliky. Dne 21. října 1969 měla premiéru Nezkrotná Angelika, ale většina kin se rozhodla nasadit tento film až o vánočních svátcích, čímž si zajistila mnohonásobně vyšší návštěvnost diváků. Některá velká kina promítala film i pětkrát denně. Zajímavostí tohoto titulu byla skutečnost, že film byl dodán jak v původním znění s titulky, tak i s českým dabingem. Všechny filmy o Angelice byly nepřístupné dětem mladším patnácti let. Premiéra snímku Angelika a sultán byla stanovena na 18. prosince 1970, ale některá větší kina naplánovala premiérové představení až na leden 1971. Menší kina promítala film s tříměsíčním zpožděním, neboť filmové kopie klasického formátu měly opožděné premiéry. Tento snímek byl promítán pouze v české verzi.

Druhý díl Báječná Angelika byl v našich kinech uveden jako poslední z této pětidílné série. Stalo se tak 16. července 1971 na Filmovém festivalu pracujících, letní přehlídce nových a atraktivních filmů v amfiteátrech. V 70. letech docházelo k omezení výroby filmových kopií, což vedlo k tomu, že Báječná Angelika se promítala v kinech pouze na širokoúhlém formátu 1:2,35. Kopie v obrazovém formátu 1:1,66 a 16mm nebyly vůbec vyrobeny, a tak diváci z malých vesnic museli přijet do sousedních obcí, kde měli v kině širokoúhlý formát. Také reklamního materiálu značně ubylo. Film byl promítán pouze v českém znění.

Obnovené premiéry v roce 1986

Po necelých deseti letech od skončení monopolu na promítání filmů o Angelice se vedení Československého státního filmu rozhodlo zakoupit práva na dalších pět let promítání. Stalo se tak na základě množství dopisů diváků, kteří vedení společnosti vytrvale prosili o obnovení premiér. V průběhu roku 1986 přišlo do československých kin všech pět dílů Angeliky. Mnohá velká kina v krajských a okresních městech promítala filmy i pětkrát až šestkrát denně a byla beznadějně vyprodaná.

Propagační materiál byl úplně jiný než v 60. letech. Byly vytvořeny zcela nové plakáty, série fotosek i filmové ukázky. Každý kraj měl i nadále svůj sklad reklamy, kde se k jednomu filmu nacházelo okolo 100 plakátů formátu A1, 350 plakátů formátu A3, 200 textových plakátů formátu A4 a 15 sad fotosek, přičemž jedna sada obsahovala okolo 10 fotografií. Filmové ukázky byly vyrobené v 35mm formátu. Obvykle byla jedna ukázka širokoúhlá a tři byly klasické.

Filmové kopie byly vyrobeny ve všech obrazových formátech, tedy širokoúhlé i klasické. Zajímavé je, že klasické filmové kopie a 16mm filmové kopie neměly na rozdíl od těch širokoúhlých úvodní titulky filmu. Širokoúhlé názvy filmů by se totiž do klasického obrazu nevešly a výroba nových názvů by byla mnohem nákladnější, proto byly pouze namluveny komentátorem.

Po roce 1989 začala návštěvnost filmové Angeliky prudce klesat. Způsobil to zejména příchod nových atraktivních titulů, které byly za minulého režimu v Československu zakázané. Postupně docházelo k vyřazování Angeliky z oběhu kin. V roce 1991 se Angelika promítala v československých kinech naposledy. Po zániku státního monopolu převzaly autorská práva nástupné organizace. Od té doby se Angelika vysílá pouze v televizi. Na Slovensku byl pro televizní vysílání vyroben slovenský dabing. Zůstaly jen vzpomínky na tu slavnou dobu, které u mnohých nadšenců a velkých milovníků Angeliky přetrvávají až dodnes.